Pražské Museum Kampa připravilo průřezovou výstavu k nedožitým devadesátinám Libora Fáry. Expozice nazvaná Rytmus spojuje dvě životní vášně umělce, který byl originálním výtvarníkem i profesionálním hráčem na bicí v jazzové kapele.
Obě své lásky Libor Fára (1925 až 1988) propojil dokonale. Ať už seděl za bicími v kapele Harlem Jazz, nebo vytvářel další cyklus dřevěných asambláží, vždy fascinovaně sledoval živelný pohyb rytmu. Expozice zahrnuje surrealistické obrazy z rané tvorby, dřevěné asambláže z vysloužilých předmětů, kresby, koláže, scénografická i knižní díla.
„Název výstavy Rytmus vychází z jednoho ze základních principů Fárovy tvorby ve volném i užitém umění. Jak na efektních dřevěných asamblážích, tak na obálkách časopisů nebo knih, divadelním či filmovém plakátu, tam všude Fára uplatňuje hravost, princip koláže, střídání napětí i střety,“ říká kurátor výstavy Vojtěch Lahoda.
Výstava zachycuje vývoj Fárova celoživotního díla od počátků ovlivněných surrealismem přes období, v němž se věnoval figurální malbě, až po volnou tvorbu, která je typická pro jeho díla pocházející ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.
Ve Fárově umělecké tvorbě se odráží jeho láska k jazzové hudbě, nechybí nečekaná spojení, akcenty a především rytmus, který se snažil nacházet ve všem kolem sebe.
Desítky let narážel na Libora Fáru téměř každý, i když se třeba o výtvarné umění vůbec nezajímal. Jeho plakáty lákaly na film Hra o jablko či Dvě noci s dívkou nebo na kultovní divadelní představení Činoherního klubu. Jeho rukopis byl léta spojen také s divadlem Na zábradlí. Pro slavnou inscenaci Král Ubu Alfreda Jarryho vytvořil dokonce scénu.
Podivný Jarryho jazyk také sám používal. „Otec se vyjadřoval v takových výkřicích. Všemu dával svůj jazyk, třeba Libor Fára puntík čára. Dřevěné asambláže nazýval hracími stoly. Každý předmět pojmenoval úplně jinak,“ vypráví Gabriela Fárová. K výstavě Rytmus vychází také katalog, který ve spolupráci s Museem Kampa vydala Retro Gallery.
