Vypatlaný Herkules je spíše konec nežli zrození legendy

Řeknu to hned na začátku: Nic nečekejte, protože také nic nedostanete! Tedy nebudete-li počítat další blábolivé devastování antických mýtů a legend, komiksově točených ve stylu prvního akčního hrdiny, kterého imituje speciální proteinovou dietou nahoněný Kellan Lutz, jenž jakoby stále balancoval mezi modelingem, fitkem a zbytkem zašlé upírské slávy z Twilightu.

O Herkulovi je možné natočit korektní přepis antického mýtu, jež se pak stane suchoprdnou součástí školních osnov, což by bylo možná záslužné, ale moc se na tom netrhne. Nebo je možné vydat se odvážně po stopách Gladiátora a rozpřáhnout se k velkorysé historické fresce, obtáčející se kolem dramaticky vygradovaného příběhu ústřední figury. Ale ne každý je Ridley Scott a ne každému by to odkýval Russell Crowe.

Anebo je možné odhodit zábrany a jít do toho, jak tenhle borec klátil princezny, kostil příšery, vymetal Augiášovy chlévy a dobrodružně se potuloval světem, v němž hledal někoho, komu ještě nedal pořádně přes držku. Byl to totiž pěkně prchlivý parchant a zároveň jeden z nejpodařenějších levobočků božského Dia, který ho zplodil, když si odskočil vrznout s pořádnou pozemskou ženskou, protože olympské bohyně už na něj byly příliš éterické.

V každém případě je tenhle Herkules alias Héraklés brutálně nabušený řízek, o němž by bylo možné natočit hustý, komerčně výživný spektákl (když už tady jde o kšeft, a ať nikdo neříká, že nejde, když do toho nějaký šílenec nasypal sedmdesát mega v dolarech), který by byl minimálně mládeži do patnácti let právem nepřístupný. Chlapi by v něm zasouvali i tasili, princezny se zalykaly dosud nepoznanou rozkoší, gladiátorskými arénami by protékaly potoky krve a nad bitevní vřavou poletovaly odseknuté údy, hlavy a další oddělené, vykuchané, a tudíž již dále prakticky nepoužitelné orgány.

V záloze je ovšem ještě jedna blbá, prázdná, veskrze stupidní, špatná a nevolnost vzbuzující varianta, totiž zúčastnit se oblíbené hollywoodské soutěže o největšího, nejbezohlednějšího a nejoraženějšího przniče antické mytologie. V téhle verzi nefunguje (kromě sem tam vybuzené první signální soustavy) vůbec nic! Podobnost s antickými příběhy již není skoro ani náhodná, kvůli všeobjímající přístupnosti je akce vlažná, bojové řeže anemické a sex platonický, aby se mohla společně přijít (při)otrávit celá rodina. Vždycky si říkám, když na své cestě po kinosálech narazím na něco podobného a začne se mi chtít blinkat, že jsem vlastně svědkem zázraku, k němuž muselo někde nějak dojít, když se něco takového opravdu prodychtilo na svět (pakliže to ovšem není zpráva o konci naší civilizace). A teď to tady máme!

Mimoňský Herkules: Zrození legendy těžkotonážně dusá do kin, kam se za ním zatím nikdo moc nehrne. Pod stupidním scénářem, který líčí, z jakého spojení vzešel a proč ho nevlastní otec nemusí a posílá na smrt a jeho milovanou krétskou princeznu Hébé háže do náruče jeho slizkému bratrovi, jsou podepsání čtyři autoři, kteří zdárně naplňují pracovní (ale empiricky do značné míry ověřenou) tezi, podle níž je počet autorů přímo uměrný kvalitě textu, ve smyslu čím více scenáristů, tím větší čurda. Teprve v otroctví a gladiátorských arénách Herkulovi dojde, že bude vážně asi napůl božský a začne vykonávat hrdinské činy, k nimž byl zrozen. A je to!

Herkules: Zrození legendy / Kellan Lutz
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

Proč se tohoto slepence realizačně ujal režisér Renny Harlin možná nevědí ani olympští bohové. Po Záhadě Hory mrtvých jsem měl chuť pustit si jeho Cliffhangera nebo Smrtonosnou past 2, spravit si tak chuť a dál na něj vzpomínat jen v dobrém. Poté, co tentokrát překlopil antickou legendu do komiksového slintu, objevil v relativně pozdním věku zpomalovačky, rve je do nás, kde může, neboť si evidentně myslí, že právě tohle je správně klipové a cool, a do titulní role obsadil bytostného neherce Kellana Lutze, se budu snažit spíše zapomenout.

Jeho nabušený, ale v podstatě prázdný Herkules se neústrojně potácí mezi Gladiátorem, Spartakem, Soubojem Titánů a Barbarem Conanem, přičemž zdaleka nedosáhne ani na jednoho z nich. Jakoby si Harlin, který se pro jistotu připojil k patlalům ze scenáristického týmu, neuvědomil, že legenda sama o sobě ještě není samonosná a věrohodně o ní vyprávět není žádná zívačka. Jenomže akční specialista Harlin nikdy nebyl žádný brilantní vypravěč, spíš měl kliku na dobré scénáře a kultovní akční borce, kteří do toho šli s ním. Nic z toho tentokrát nebylo k mání, a tak (abych byl spravedlivý) vznikla jen průměrně blbá fantasy, s průměrnými herci, kteří stejně nemají co hrát, a také po nich nikdo nějaké charakterní herectví nechce ani náhodou.

Tohle vlažné, navzdory Herkulovu řádění i trochu nudné, nezajímavé a vlastně docela zbytečné béčko, které bylo natáčeno v Bulharsku, se rozpačitě rozhlíží a tak nějak nenachází svoji cílovku (nebudeme-li ovšem počítat děvčátka, která mají nad svojí „upíří“ postýlkou stále ještě nalepené Lutzovy fotky z Twilightu).

A tak je chudák pokolikáté již vzkříšený Herkules mírně nevkusný a hodně bizarní a laciný výron, který fakt nevypadá na ty prachy, co se do něj utopily. Harlin se prostě pořád nemůže trefit do prvního podání. A teď už může jen čekat, zdali, či spíše jak moc, ho převálcuje svalnatá korba Dwayne Johnson, kterého ještě v tomto roce představí Brett Ratner v Herkulovi: Válkách Thráků. Skoro bych si na tandem Johnson–Ratner vsadil.

THE LEGEND OF HERCULES / HERKULES: ZROZENÍ LEGENDY. USA 2014, 90 min., české titulky, od 12 let. Režie: Renny Harlin. Scénář: Renny Harlin, Daniel Giat, Sean Hood, Giulio Steve. Kamera: Sam McCurdy. Hudba: Tuomas Kantelinen. Hrají: Kellan Lutz (Herkules), Gaia Wessová (Hébé), Scott Adkins (král Amfitryón), Roxanne McKee (královna Alkména), Liam Garrigan (Ifikles), Liam McIntyre (Sotiris), Johnathon Schaech (Tarak). V kinech od 23. ledna 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
před 16 hhodinami

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
před 17 hhodinami

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026
Načítání...