Záhada Hory mrtvých – radioaktivní odpad ze severního Uralu

Renny Harlin blouznící, oblbující, blekotající a kálející (za ruble z Ruského filmového fondu) slaboduché kraviny mezi (pseudo)dokumentem, thrillerem, sci-fi, zombie hororem, teenagerovskou vyvražďovačkou, prdlou komedií a vlastním nekrologem. Nenechte si ujít, protože kromě Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Litvy, Maďarska, Vietnamu a české distribuce nikde jinde tenhle shit na filmovém plátně neuvidíte!

Stalo se v roce 1959 v odlehlé oblasti severního Uralu. Devět ruských studentů vedených Igorem Djatlovem (podle něhož byl později pojmenován nedaleký průsmyk) záhadně zahynulo na úpatí zasněžené hory Holatchahl, což v jazyce domorodého kmene Mansi znamená Hora smrti. Jejich mrtvá těla, oblečená jen ve spodním prádle, byla poházena ve sněhu a poznamenána radiací, některá bez očí, jiná bez jazyka a další zdevastovaná brutálními vnitřními zraněními. Pátrání po příčině jejich smrti bylo neúspěšně ukončeno ve stylu „vyšetřování skončilo, zapomeňte“ a uloženo k ledu, jenž je pro tuto mrazivou oblast severního Uralu příznačným konzervantem.

Potud původní, autentická realita, kterou jedinou je třeba brát vážně, neboť slaboduchá hovadina, kterou ze sebe na jejím základě Harlin bolestně vyvrhl, je něco, co balancuje mezi vizí zapařenou trávou sjetého scenáristy a regulérní psychiatrickou diagnózou. Neobjasněných autentických mysteriózních záhad, kde můžete popustit uzdu vlastní fantazii (a které už nevyžral někdo před vámi), zas až tolik neexistuje. A tak, když na tuhle, jež byla k mání, Reny Harlin narazil, dlouho neváhal, navlékl péřovku a palčáky, narazil kulicha a vyrazil do země, kde se může stát cokoli, natočit film, který obrazně řečeno nepřežije bez fatálních následků nikdo, kdo si v něm smočil.

Především je tu ovšem k porážce určena pětičlenná skupina dementů, kteří se navzdory tomu stali nějakým řízením osudu studenty univerzity v Oregonu a kteří se rozhodli vyrazit po dávno zavátých stopách Djatlovovy tajuplně zmasakrované výpravy, aby po čtyřiapadesáti letech přišli na to, co tehdy nevyřešila policie ani KGB. Bezstarostní amíci, nezajímavě odehraní neznámými herci - jejichž projev se postupně redukuje již jen na vyděšené jekoty, pobíhání ve tmě a objevné repliky typu „Nikdy se odsud nedostaneme!“ -, kteří doma nevěděli, co roupama, si na Uralu pěkně naběhli.

A postupně jsou likvidováni lavinou (zato, že spolu promiskuitně souloží ve stanu), podzemními CGI zombíky (zato, že se ukryli ve starém bunkru, jenž skrývá tajemství) a silovým polem, které je telereportuje mezi stvůry (zato, že sem vůbec lezli a nepochopili, že se dostali do časové smyčky, kde honí sebe sama, čemuž se v rané sexuologii říkalo samohana). A tak ti, kteří si mysleli, že tenhle výlet do kraje samohonky a dávného tajemství bude zívačka, kterou mají na háku, se na něm v morbidním a ujetém finále nakonec houpají sami.

Celková pomatenost předváděného je navíc účinně umocňována dementním scénářem Vikrama Weeta a roztřesenou „dokumentární“ handkou kameramana Denise Alakrona-Ramirese (slyšeli jste již někdy o nich?), ležérně kopírující vizuál Záhady Blair Witch, což vám začné lézt na nervy ještě dřív, než výprava vyrazí, ale posléze nastoluje i úlevné, relaxační time outy, kdy vidíte kulovku (v nichž lze usnout či případně rovnou zdrhnout z kina). Nicméně myslím, že většina diváků nakonec zůstane, když pro nic jiného, tak ze zvědavosti, aby se přesvědčila, že tahle záhada zůstane opravdu takhle pomateně a konzistentně blbá až do samotného konce.

Největší záhadou ovšem je, jak se tohle Rennymu Harlinovi, který to na place přece jen již někam dotáhl, přihodilo? Tímto totiž definitivně zamázl své klíčové blockbustery Smrtonosnou past 2 a Cliffhangera (Bruce Willis by se možná dobrovolně vrhl za Hansem Gruberem z nejvyššího patra mrakodrapu Nakatomi a Sylvester Stallone by raději zůstal pod ledem, kdyby tušili, kam až to Renny jednou dopracuje). Kam se hrabe chvíle, kdy zařízl vlastní ženu Geenu Davisovou v pirátském propadáku Ostrov hrdlořezů a překonaní jsou tímto i jeho zmutovaní žraloci v béčkovém Útoku z hlubin.

Záhada Hory mrtvých, se stupidním příběhem, dementní zápletkou, odbytou režií a triky, při kterých by Ed Wood vrněl blahem, vás ohromí (lze bez problémů zaměnit s ochromí) hlavně tím, co všechno je ještě možné dnes procpat do multiplexů. A jakkoli by některé ptákoviny v ní obsažené mohly mít ambici na to, stát se kultovními, přece jen bych dal na radu ruského mužika, který za oknem místního blázince mává na americké studenty tabulí s nápisem: Уходите! (což lze volně alternativně přeložit jako Zdrhejte! - Vysmahněte! - Odprejskněte!). Variantu si vyberte sami a věřte, že rada je to dobrá.

DYATLOV PASS INCIDENT / ZÁHADA HORY MRTVÝCH. USA/Velká Británie/Rusko 2013, 100 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Renny Harlin. Scénář: Vikram Weet. Kamera: Denis Alakron-Ramires. Hrají: Holly Gossová (Holly Kingová), Gemma Atkinsonová (Denise Eversová), Matt Stokoe (Jenson Day), Richard Reid (Smirnov), Ryan Hawley (Andy Thatcher). V kinech od 25. dubna 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
před 16 hhodinami

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
před 16 hhodinami

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026
Načítání...