Praha – Na dnešním odpoledním setkání ministryně obrany Vlasty Parkanové s veterány byla pokřtěna autobiografická kniha jednoho z nich. Autor, generálporučík Tomáš Sedláček, své dílo věnoval všem přátelům, kteří za druhé světové války položili své životy za vlast. Vydržet!, jak zní název jeho knihy, se prý stalo jeho celoživotním heslem, které mu pomohlo překonat všechny nástrahy, které mu osud připravil.
„Jsem o něco starší než tato republika a pamatuji všechny její vrcholy i pády, byl jsem účastníkem všech důležitých událostí,“ uvedl Sedláček důvod, který ho vedl k napsání knihy s podtitulem Paměti generála Tomáše Sedláčka. „Jsem hrdý na to, že jsem mohl svou nepatrnou částí přispět k boji tohoto národa,“ dodal.
Tomáš Sedláček se narodil v roce 1918 v rodině vojenského důstojníka, jeho profesní dráha tak byla trochu předurčena, ale on se jí podle svých slov ani nijak nebránil.
Po okupaci v roce 1940 odešel tzv. balkánskou cestou do Francie, kde byl přidělen k 1. československé pěší divizi. Po porážce Francie uprchl do Velké Británie, kde bojoval v řadách Československé smíšené brigády. V roce 1944 se přesunul do Sovětského svazu. Bojoval v Karpatech a pak byl – v rámci pomoci Slovenskému národnímu povstání – shozen jako parašutista na Slovensku.
Po osvobození Československa absolvoval Vysokou školu vojenskou v Praze. Po krátkém pobytu v Plzni učil od roku 1949 na Vysokém vojenském učilišti v hlavním městě. V únoru 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném přiznání odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu a špionáž. Propuštěn byl v roce 1960. Rehabilitace se dočkal po listopadu 1989.
Dva konce v životě Tomáše Sedláčka
„Konec války mě zastihl v Kežmaroku, kde jsem tehdy sloužil. Uvědomoval jsem si ohromné uvolnění, že je konec napětí a zabíjení. Listopad 89 byl doprovázen pocitem, že po strašně dlouhé době je tady konečně něco, na co jsme čekali, za co jsme bojovali.“
/Tomáš Sedláček zavzpomínal ve Studiu ČT24 na dva důležité mezníky v dějinách státu i v jeho životě./
