Vladimír Mišík vydal své „poslední“ album. Noční obraz není pouze další položkou v diskografii čtyřiasedmdesátiletého umělce, ale především upřímnou snahou o výpověď.
Noční obraz lze propojit s Mišíkovým prvním sólovým (byť na obalu je uvedena i kapela Etc…) albem Stříhali dohola malého chlapečka z roku 1976. Jako by obě desky na sebe navazovaly – a to jak silou výpovědi, tak pestrostí ve výběru žánrů.
Na novince slyšíme klasický rock, blues i názvuky folk-rocku či až dixielandu, přičemž o hudební složku se Mišík vyváženě dělil s producentem Petrem Ostrouchovem, který dokázal vystihnout, co bude zpěvákovi vlastní, a poskytnout mu vlastní skupinu Blue Shadows.
Důležité jsou také adekvátní aranže a nápadité využívání hostujících muzikantů, ať již je to – namátkou – varhaník Ondřej Pivec, hornista Radek Baborák a jeho soubor Orquestrina, či američtí Blind Boys of Alabama. I v tom album souzní s uvedeným debutem.
Variace na vzpomínkové téma
A také pestrostí textovou. Jak už je u Mišíka zvykem, řada textů jsou vlastně básně, například Václava Hraběte, Jana Skácela či Františka Hrubína. Mišíkovy vlastní texty vedle nich obstojí se ctí – nehrají si totiž na velké mudrování, ale „jenom“ vypovídají o zcela autentických pocitech staršího muže.
Ve vlastní písni Šedesátá léta vzpomíná na „staré dobré časy“, ovšem bez jakéhokoli laciného sentimentu a vymačkávání slz nad navždy zmizelým mládím; v Hrubínově Dechu slyšíme slova o létech, která „ani nevědí, že jdou“, opět decentně lakonickým zamyšlením nad věkem, ve Skácelově Nočním chodci se autor dělí o rozjímání nad osaměním a v Příběhu Mišík popisuje odcházející vztah, a to se vším všudy.
Nová deska je provázána i s písní Variace na renesanční téma z roku 1980 – a to aktuální skladbou Vánoční pohlednice, též na text Václava Hraběte. Slyšíme milé připomenutí hobojového sóla, tentokráte v podání Baborákova lesního rohu, a posléze i o oktávu posazeného vokálu Lenky Dusilové.
Údajně poslední album vydal nedávno i veterán českého rocku Michal Prokop.
