Kolekci šestašedesáti prací světově uznávaného českého spisovatele, básníka a výtvarníka Jiřího Koláře (1914 až 2002) dostala darem Západočeská galerie v Plzni. Koláže vytvořené různými technikami pokrývají autorovu tvorbu od padesátých do devadesátých let 20. století, popsal v pátek ředitel galerie Roman Musil.
„Vizuální poezie“. Plzeňská galerie získala desítky koláží Jiřího Koláře
Sbírku získal koncem 90. let přímo od Koláře někdejší ředitel regionální energetické společnosti Západočeská energetika Zdeněk Valeš, který umělce navštívil v jeho pařížském bytě. Galerii nyní díla věnovala společnost ČEZ.
„Západočeská galerie má ve svých sbírkách už šestnáct koláží od Jiřího Koláře, jedna z nich se kupovala ještě za autorova života, zbývajících patnáct už po jeho úmrtí od jeho manželky Běly,“ nastínil Musil. Galerie už Kolářovo dílo vystavila v roce 2001, několik měsíců před autorovým úmrtím.
Hodnotu darované sbírky soudní znalec ocenil na 1,67 milionu korun. „Je to velmi slušný průřez Kolářovou tvorbou druhé poloviny minulého století, nejranější práce je z roku 1957, pozdější jsou z roku 1996. Ale zahrnují i celou řadu ukázek ze 60. a z normalizačních let,“ vypočítal Musil.
Ve sbírkách po celém světě
Kolář je podle něj považován za jednoho z nejoriginálnějších umělců i v západní Evropě a ve Spojených státech. Je stále velmi ceněný a patří k nejvíce zastoupeným českým umělcům v zahraničních sbírkách oficiálních institucí i soukromých kolekcí po celém světě. Jeho díla má například Guggenheimovo muzeum v New Yorku či Centre Pompidou v Paříži. Vytvořil více než stovku specifických metod koláží.
„S papírem takto nikdy nikdo nepracoval. Samozřejmě koláže se dělaly, ale Kolář do toho vnesl ještě spoustu dalších experimentálních technik, jako byla třeba chiasmáž, proláž, roláž, muchláž, což znamenalo specifickou práci a přístup k papírové materii. Z toho vytvářel takovou vizuální poezii, protože on byl i velký básník a poezie se přenášela do jeho výtvarných výtvorů,“ uvedl Musil. Chiasmáž používá například papír potištěný znaky, roztrhaný na malé části a nalepený ve všech směrech, roláž zas vzniká rozřezáním reprodukce výtvarného díla na stejné proužky, z nichž se poskládá obraz nový.
„Kolář velmi často pracoval s reprodukcemi takřka ikonických děl světového umění, například se Snídaní v trávě od Édouarda Maneta nebo se Seratovým Nedělním odpolednem na ostrově Grande Jatte,“ poznamenal ředitel galerie.
Kariéru začal Kolář jako výtvarník samouk, básník a překladatel. Vyučil se truhlářem a zpočátku pracoval jako dělník, celoživotně se ale humanitně vzdělával. Za války spolu s Jindřichem Chalupeckým založil Skupinu 42, tehdy ale ne jako výtvarník, ale jako básník. V 50. letech byl vězněn za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra.
V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o dva roky později režim jemu a jeho ženě neumožnil návrat do Československa ze studijního pobytu ze Západního Berlína. Od roku 1980 žili do konce tisíciletí v Paříži. Po návratu do Čech se Kolář stal také významným mecenášem umění, dodal Musil.
