Praha - Výtvarnice Veronika Bromová ve své tvorbě většinou promlouvá řečí vlastního těla. V aktuálním projektu Příběh chaosu v pražské Galerii Václava Špály popisuje svůj únik z města na venkov a hledání kořenů. Co našla na vesnici vzdálené 180 kilometrů od Prahy?
Chaos nevnímá Bromová jako negativní pojem, ale coby počátek, z jehož středu může vzejít něco nového. Na usedlosti pojmenované právě podle nekonečné prázdnoty, z níž vznikl vesmír, našla výtvarnice pevně ukotvená ve městě nový domov.
Na bývalou zemědělskou usedlost kousek od Poličky ji nastálo přivedl její manžel Ivan Šrek, zároveň kurátor výstavy. „Z Prahy mě vyhnala revoluce. Změnila se, z magického města se stalo normální velkoměsto. S dvacetičtyřhodinovým provozem a divočinou celou noc. Romantika zmizela,“ obává se Šrek.
Bromová si ve fotografických kolážích ze svého mimopražského pobývání všímá proměn přírody. Doceňuje její tvořivou sílu, ale také vnímá nevyhnutelnost rozkladu a smrti. V tom všem nachází své kořeny. „To, co je za mnou, jsem nazvala materiální svět. Na této výstavě neexponuju svoje vlastní tělo, jak bylo zvykem. Je to tělo zvířete, které je rozsekané nebo ukřižované. Vypovídá o tom, že jsme dominující rasa, která má moc ve svých rukách, možná jen zdánlivě, protože zároveň jsme strašně křehcí,“ domnívá se.
Do protikladu klade i nevinnost dětí a hrůzy světa, obojakost objevuje také ve svých přátelích, jejichž podoby při tvorbě svléká jako slupky cibule. „To mě odkazuje k vrstvám, které máme v sobě, a o tom je naše životní cesta, o poznávání sama sebe,“ říká Veronika Bromová.
Svůj Příběh chaosu vypráví ve Špálovce do 26. října.
