Festival se nedá dělat, pokud v něj člověk nevěří, domnívá se Jiří Bartoška, prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Na úvod 54. ročníku, který začíná 28. června, mluvil v Interview ČT24 o letošních hostech, loňských snězích i budoucnosti festivalového dějiště, hotelu Thermal.
Ve Varech je asi něco ve vodě, říká Jiří Bartoška. A zve na 54. filmovou kúru
Jiří Bartoška: Festival se nedá dělat, pokud v něj nevěříte (zdroj: ČT24)
Nejste před začátkem festivalu ve stresu, jestli všechno klapne?
Už jsem říkal několikrát, že festival přirovnáváme ke sněhové kouli, kterou – v našem případě 28. června – pustíte z kopce a ta koule se valí a vy už nic neuděláte. Až když dojede do údolí, zjistíte, co na sebe nabalila. Někdo se mě ptal, jestli nás to ještě baví. A já jsem říkal: „No festival je matematický vzorec, do kterého ale pak dosazujeme konkrétní tituly, konkrétní lidi, takže je pokaždé jiný.“
Stalo se někdy, že by nepřijel někdo z ohlášených hostů?
Snažíme se seznam hvězd tlačit co nejdál, než je zveřejníme, protože dokud je nemáte na červeném koberci, tak je nemáte. Tím, že jim nic neplatíme, nemůžeme s nimi sepsat smlouvu, kde by byl sankční bod, že když nepřijedete, tak dostanete pokutu. Stalo se nám, že třeba Susan Sarandonová měla přijet a tři měsíce předtím volala: Mám práci, omlouvám se, ale za dva roky přijedu. A za dva roky přijela.
Karlovarský festival má jednu velkou výhodu na rozdíl třeba od berlínského festivalu, který je v únoru, a neznám depresivnější místo než Berlín v únoru. Vary jsou v červenci, jenže to je na druhou stranu i nevýhoda, protože jsou nejdelší dny, a tím pádem se nejvíc točí.
Tentokrát víme, že přiletí Julianne Mooreová, Patricia Clarksonová nebo Casey Affleck. Jak hosty vybíráte?
Vybíráme lidi, kteří momentálně mají natočený titul. Abychom někoho pozvali a pak promítali film, který je dvacet let starý, to by nemělo smysl. Casey Affleck přiváží svoji premiéru, kterou režíroval a kde hraje (dystopický příběh Světlo mého života – pozn. red.). Julianne Mooreová přiváží biják, který byl letos v Sundance (drama Po svatbě – pozn. red.).
Festival se nedá dělat, aniž by v něj člověk věřil
Už dříve jste říkal, že byste si přál, aby se festivalu vrátil lesk, který měl v šedesátých letech. Podařilo se vám to?
V roce 1993 se stát rozhodl, že festival není perspektivní a že ho zruší. Načež kulturní obec říkala: Probůh, je to druhý nejstarší festival na kontinentu. A tak se založila nadace. Jenže nadace je brouk, který leží na zádech, hrabe nohama a čeká, až ho někdo otočí; popojde pár metrů a zase je na zádech. Když neseženete prachy na zrestaurování goblénů, necháte je v depozitáři a pak je někdy opravíte, ale festival je ve stejný čas na stejném místě. Navíc hodně lidí z východní Evropy, když to řeknu takhle vulgárně, čekalo na to, aby si od nás vzali áčkový festival.
51. MFF Karlovy Vary
Karlovarský festival měl ještě tu nevýhodu, že se dělil s Moskvou, byl ob rok. Po roce 1968 byl pod (sovětským) vlivem, dopředu se vědělo, že vyhrávaly ruské filmy. Festival byl taky nesmyslně zacenovaný, aby každý, kdo přijede, dostal nějakou cenu.
A v roce 1994 jsme dělali první ročník s Evou Zaoralovou a týmem, s kterým pokračujeme dál, třeba výkonným ředitelem Kryštofem Muchou…
Kolik takový festival spolkne peněz?
Aproximativní rozpočet je 140 až 150 milionů, velký pohyb je v letenkách, kolik lidí přijíždí a odkud. Vždycky říkám: Vozte je z Londýna nebo z Paříže, to není tak drahý. Stát nám přispívá třiceti miliony.
Když si vezmete, že by stát festival kdysi nechtěl zrušit a dál by v něm pokračoval, stál by ho těch 140 nebo 150 milionů a mám pocit, že by festival už ani nebyl, protože každá vláda by si nanominovala svého ředitele a úředníci na ministerstvu kultury by si vždycky na konci ročníku udělali fajfku, že festival proběhl, a tím by to skončilo. Bylo myslím obrovské štěstí a trošku i naivita moje a Evy Zaoralové, že jsme tomu uvěřili. Taková akce se nedá dělat bez toho, že by v ni člověk věřil.
A když se vrátíme k té slávě… Letos začátkem roku renomovaný britský deník Guardian vytipoval šest nejzajímavějších evropských festivalů, kam stojí za to jet. A vedle Benátek a Cannes byl i karlovarský festival.
České filmy nejdou přes hranici
Dokážete říct, jestli něco a co chybí současným českým filmům?
Letos třeba nemáme v soutěži žádný český film. Neurodilo se. Bylo sucho, jak říkají zemědělci. Myslím, že velký problém je absence kvalitního scénáře. A navíc jsou scénáře trošku lokální, nejdou přes hranici. Natočíte biják a už pět set šest set kilometrů od Prahy mu lidé nerozumí, protože ten problém není tak všeobjímající.
Mám rád americké sedmdesátky, kdy se vyprávěl příběh. Nemusím, a možná je to ode mě trošku rouhání, vidět biják, kde matka žije čtyři kilometry od studny a má holku, která je slepá a pastevci ji vždycky zbijou. To jsou takové trendy, takzvané festivalové filmy, a trošku málo myslí na diváky.
Před rokem 1899 lidé říkali: My kdybychom mohli, tak bychom… A najednou mohli a najednou nic. Uvědomují si, že svoboda je těžká, zavazující. Vezměte si slavná šedesátá léta, kdy tu byla totalita, ale točily se geniální bijáky, které oslovovaly, protože to byly alegorie. Věra Chytilová chtěla udělat alegorii na systém státu a natočila Panelstory. Najednou měl film tenhle přesah. Další problém je v tom, že technologie strašně zlevnily, takže dneska může točit skoro každý.
Festival také zasáhnou digitální technologie, protože by se měl promítat další digitálně restaurovaný titul, tentokrát Spalovač mrtvol.
Teď nevím v kterém roce se ministerstvo kultury rozhodlo, že se udělá sto českých filmů a ty se budou digitalizovat. A dokonce na to dostali z norských fondů nějaké peníze. Ale furt se nic nedělalo. První takový snímek byla Marketa Lazarová, kterou zrekonstruoval ČEZ, to byl ještě partnerem festivalu. Udělal se také seznam deseti filmů a ty se postupně rekonstruují. A není nic nádhernějšího než vidět vyčištěný biják. A na velkém plátně.
Vidíte nějaký deficit, oproti minulosti, i v hereckém řemesle?
Ono to není jen u filmu. Vystudujete hereckou vysokou školu, učilišť je dost, konzervatoř v Praze, Brně, Ostravě a pak jsou ještě nějaké soukromé herecké školy a ty chrlí desítky herců. Já jsem šel po absolutoriu na JAMU do Ústí nad Labem, chodilo se na oblast, kde jsme věděli, že se vyhrajeme. Dneska lidé zůstávají na volných nohou a spoléhají na to, že budou točit nekonečné seriály, kde řeknou: „Kolik je hodin? Tři. A Marie říkala, že přijde ve dvě, tak už na ni čekat nebudeme.“
obrázek
Vary jsou festival, který dokáže odhadnout hvězdu ještě v době, kdy hvězdou být nemusí. Jak se vám to daří?
Říkali jsme si, že je v Karlových Varech asi něco ve vodě. Přijel například Leonardo DiCaprio jako sedmnáctiletý, i když to už měl za film Co žere Gilberta Grapea nominaci na Oscara. Nebo tu také byla Scarlett Johanssonová, s Thorou Birchovou, která byla slavná, protože natočila Americkou krásu, ale Scarlett ani tak moc ne…
Pověst festivalu drží, Thermal zatím také
Karlovarský festival má pověst festivalu, který dokáže spojit nažehlené smokingy a baťůžkáře. Platí to pořád?
Navrhoval jsem, že bychom měli pozvat děti, které byly počaty na karlovarském festivalu. Že by při zahájení přišly na pódium a řekly: Děkujeme festivalu. Jejich rodiče, kteří k nám jezdili jako baťůžkáři, k nám dneska jezdí jako bílé límečky. Nebo máme brigádníky, kteří dělají různé organizační práce, ale jsou to právníci. Dokonce jeden ministr dopravy nám říkal, že tu kdysi dělal jako brigádník pokladníka.
Každoročním tématem ve Varech jsou nejen filmy, ale i hotel Thermal a jeho stav. I když na první pohled během festivalu to možná vidět není.
Není to vidět, protože to je potěmkiáda. Půjdete o čtyři kroky dál a všechno se tam rozpadá. Thermal je pro nás dneska fatální problém, protože tento hotel je srdce festivalu. Také tak byl Machoninovými koncipován. Je tu velký sál s kapacitou 1250 míst, kongresový sál, malý sál… Neumím si představit, že by festival na této úrovni mohl pokračovat, pokud se s hotelem něco neudělá.
Politici můžou přijet
V současnosti je Thermal ve správě ministerstva financí. Jak moc je třeba, abyste vycházel s politiky?
Zveme lidi z protokolu. Zveme premiéra, zveme ministra financí, protože on je stoprocentním vlastníkem, Thermal je akciová společnost, vlastně když to tak vezmu za celou dobu, co jsme, tak kromě komunistů jsme zvali napříč celým parlamentem. Jednou přijel pan Ransdorf. a někdo říká: Vy jste pozvali Ransdorfa? Já jsem říkal: Ne. – Ale on tady je. – A on má mor? Nebo proč by tu neměl být? Najednou se dostávám do toho, že…
… že je to vaše zodpovědnost, když je tu někdo, kdo se někomu nelíbí.
Ano. Ale my jako festival hlavně zveme filmaře a naši obchodní partneři pak mají určitou kapacitu ubytovací, lístků a VIP karet a zvou si svoje hosty. Ale hlavně je to, probůh, jedno.
Když zmiňujeme politiku: Jak moc je pro vás důležité to, co se v současnosti v této zemi odehrává?
Je to hektická doba. Mrzí mě, že lidé jsou rozděleni na dva tábory a že v těch táborech jsou ještě minitábory. To mi vadí.
Textový přepis rozhovoru byl redakčně upraven.
- se koná od 28. června do 6. července.
- jako hosty pozval například oscarovou Julianne Mooreovou a jejího manžela Barta Freundlicha, Patricii Clarksonovou či Billyho Crudupa, vrátí se také Casey Affleck.
- promítne na dvě stovky hraných a dokumentárních filmů. Festival zahájí drama Po svatbě s Julianne Mooreovou a uzavře komedie Late Night s Emmou Thompsonovou.
- zve opět i do Domu ČT. Každodenní besedy s hosty či večerní koncerty lze sledovat živě nebo ze záznamu i na webových stránkách.