Nechte zpívat Mišíka, objevovalo se opakovaně na zdi v pražských Holešovicích na začátku 80. letech, kdy měl Vladimír Mišík zákaz koncertovat. Stejnou větou tohoto hudebníka představuje dokument s hranými prvky režisérky Jitky Němcové. Do kin vstupuje jako dárek k Mišíkovým dnešním sedmdesátinám. V sobotu 11. března film odvysílá ČT art.
Mišík za komunistického režimu odmítl spolupráci s StB, po revoluci odmítl státní vyznamenání kvůli „nevoli“ z některých rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana. Cílem režisérky Němcové bylo rockera představit jako člověka, který se nenechá zkorumpovat ani mocí a metály, ani korupcí.
Před čtyřmi lety Němcová natočila dokument o zpěvačce Zuzaně Michnové, který nebyl klasickým dokumentárním portrétem, spíše koláží s využitím i hraných scén. Podobně stylizovaně postupovala dokumentaristka i ve snímku o Vladimíru Mišíkovi.
Nechala se inspirovat planetkou, kterou objevili čeští astronomové v roce 1995 a pojmenovali ji po tomto hudebníkovi. Ve filmu Mišík na planetce „žije“, zve si na ni hosty a z ní komentuje hudbu i svůj život - od osobních témat až po životní bizarnosti. Společnost mu dělá lednice plná piva a živá slepice, odkazující mimo jiné na Kuře v hodinkách, jedinou desku kapely Flamengo z počátku 70. let. „Bohužel dostala ptačí chřipku a už není,“ prozradil o dalším osudu své „kolegyně“ Mišík.
Netradiční pojetí bylo jednou z věcí, které ho přesvědčily k natočení snímku. „Přece jenom sedmdesátka je i čas udělat si v životě takové to ‚summa summarum‘. Neberu to datum úplně jako zlom, ale vzhledem k tomu, co se třeba stalo s Radimem Hladíkem, je na určitou bilanci asi čas,“ připomněl nedávné úmrtí kytaristy, s nímž v roce 1968 spoluzakládal kapelu Blue Effect.
Silnou linkou je Mišíkovo pátrání po americkém otci, kterého nikdy nepoznal. „Věděli jsme, že Vláďa měl otce, který padl v korejské válce, měl dvě jeho fotky a to je všechno. Šli jsme do archivů, do spisů StB a začali zjišťovat, jak se vlastně jmenoval. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena,“ poznamenává Němcová. Díky dokumentu se Vladimír Mišík poprvé osobně setká se svými sourozenci z otcovy strany - přislíbili totiž účast na premiéře.
„Je čestný a bezvadný člověk,“ říká Jitka Němcová, co by ráda, aby si diváci po zhlédnutí dokumentu o Vladimíru Mišíkovi odnesli. Přesvědčit se o jejích slovech mohou v kinech od 8. března. Snímek Nechte zpívat Mišíka vznikl v koprodukci České televize.
Se svou první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán. Po krátké epizodě u Komet byl přizván jednou z nejslavnějších českých kapel 60. let Matadors, kde se začal hudbou zabývat profesionálně. V zimě 1968 s bývalým kolegou z Komet a Matadors, kytaristou Radimem Hladíkem, založili Blue Effect. S ním se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce Meditace. Po jejím vydání byl ze souboru vyhozen, vzápětí jej bubeník Jaroslav Erno Šedivý pozval do další slavné kapely tehdejší doby - Flamenga. S ním natočil Vladimír Mišík album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. Dříve než album stačilo vyjít, Flamengo se rozpadlo. Ke konci první poloviny 70. let založil skupinu Etc…, se kterou – přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech – koncertuje dodnes.
