Laterna magika uvádí novou inscenaci Valérie a týden divů. Hlavní hrdinka překračuje hranice dětství a vstupuje do světa dospělých. Činoherně-taneční projekt je adaptací románu Vítězslava Nezvala, který je znám především díky filmovému surrealistickému hororu v režii Jaromila Jireše.
K napsání Valérie a týdne divů se Nezval inspiroval černým či také gotickým románem, který se v literatuře objevuje od druhé poloviny osmnáctého století. Kulisy zřícenin hradů či klášterů a líčení nadpřirozených jevů činí z tohoto žánru předchůdce moderního hororu.
I Nezval ve své surrealistické koláži mísí hrůzostrašné prvky s romantickým laděním. V roce 1970 vznikl podle románu stejnojmenný film v režii tvůrce doznívající nové vlny Jaromila Jireše. Působivou atmosféru románu umocnila fantazie spoluscenáristky a filmové výtvarnice Ester Krumbachové.
Z bezstarostného dětství do temnější dospělosti
Titulní hrdinku našel režisér v tehdy třináctileté Jaroslavě Schallerové, v Laterně magice ji hraje Aneta Kalertová. V poeticko-hororovém příběhu Valérie během jednoho týdne prochází iniciačním rituálem, jenž symbolizuje odchod z bezstarostného světa dětství do složitější a temnější dospělosti.
„Valérie a týden divů je příběh o dospívání, o přelomové fázi, která se dnes sice už hodně posouvá, ale je to věk mezi sedmnácti a osmnácti lety, kdy si člověk začne uvědomovat, že život není úplně snadný,“ říká herec Zdeněk Piškula, představitel Valériina milého Orlíka. Temnou postavu Tchoře nastudoval Petr Stach.
Kromě hlubokého zamyšlení nad lidskou přirozeností a dospíváním, jak uvádí režisér Jakub Šmíd, nabídne inscenace divákovi silné emoce, divoké vášně a obrazy pokřivených lidských vztahů.
Dům, duše a kurník
Nezvalův román je vděčným materiálem pro výtvarné ztvárnění. Hlavní hrdinové se ocitají na bizarních a vizuálně až pitoreskních místech, jako je kurník nebo sklep plný rakví. Oproti Jirešovu filmu se divadelní režisér Jakub Šmíd snažil inscenaci vizuálně přiblížit k současnosti, modernosti a zároveň více k divadelnosti.
„Je to hra s nadsázkou, naivitou a nevinností, která o to více vystupuje na povrch, čím silněji se ukazuje zvrácenost světa. Příběh o posedlosti mládím, lásce a dospívání se odehrává jako gotický horor, surrealistický thriller nebo pitoreskní panorama skutečnosti,“ podotýká dramaturgyně Hana Strejčková.
Divadelní zpracování příběhu kombinuje pohyb, zpěv, tanec i činohru s videoprojekcemi. Scéně dominuje šest metrů vysoký a přes osm metrů široký dům, jako jeho zmenšená verze funguje miniaturní kurník. Co se děje v kurníku, ovlivňuje dění v hlavním domě a naopak.
„Dům jako odraz duše Valérie, která právě dospívá. V domě se mísí myšlenky, vzpomínky a vjemy, minulost, přítomnost, budoucnost a sny, které znásobují skutečnost,“ popisuje režisér Šmíd.
Jirešově Valérii diváci ve své době vyčítali nesrozumitelnost. Laterna magika chce nejasnostem předejít a příběh raději dovyprávět bez otevřeného konce.
