Frašku Dobové tance napsal Karel Steigerwald na počátku osmdesátých let a zasadil ji do revolučních časů okolo roku 1848. Jeho hořká hra je ale částečně alegorií normalizace a zároveň nadčasovým svědectvím o Češích jako takových. Na repertoár ji nyní přidalo Národní divadlo Brno.
V Národním divadle Brno tančí, jak doba píská
3 minuty
Národní divadlo Brno uvádí Dobové tance
Název hry odkazuje k aforismu Franze Kafky. „Vyrovnaní lidé jdou svým krokem, ti ostatní tančí dobové tance. Neustále tančíme, když to po nás někdo chce a dá nám noty,“ tlumočí Kafkovu myšlenku dramaturg Tomáš Vůjtek.
Inscenace pojednává o českých vlastencích z Jičínska. Hrdinně a odhodlaně se sešikují pod revolučním praporem, který ovšem jinak ukrývají zamčený ve sklepě. Jenže jakmile přijede nepokoje vyšetřovat komisař z Vídně, z revolucionářů se stanou shrbení poklonkáři a udavači.
„Steigerwald napsal krásnou hru o nás. Sice pojednává o revolučních časech 1848, ale nám se skoro zdá, že se nic moc nezměnilo, že my jsme se nezměnili. Přestože je o staré revoluci, možná je i o té nové,“ připouští režisér inscenace Ivan Krejčí.
Dobové tance (Národní divadlo Brno)
Revize třicet let poté
Dobové tance tak lze vnímat jako revizi stavu české společnosti třicet let po sametové revoluci. Sbory přikyvovačů, bující pokrytectví v zájmu osobního prospěchu a v čele toho všeho stojí starosta Devátý, který převléká kabát, podvádí a krade.
„Doufám, že lidé se v tom také poznají, že kolikrát se slibuje něco, co není pravda, že se staví vzdušné zámky, které ani zámky nejsou,“ slibuje si od uvedení představitel starosty Jan Grygar.
S mírnou ironií zasadili tvůrci inscenaci o české povaze do vídeňské architektury. Postavy nenechávají chodit přímo, dveřmi, ale hned několika zadními vrátky – skříněmi, z nichž tu a tam vypadne i nějaký ten kostlivec. Premiéru hry brněnské Národní uvedlo 28. února.
