Praha - V rámci festivalu Letní Letná předvedli své umění herci a akrobaté z Francie. Arobacie na visutém laně ve výšce několika metrů je specialitou souboru Les Colporteurs. který je letošní hlavní hvězdou festivalu. Sedm akrobatů na tenoučkém lanku nejen chodí, ale i běhá, skáče, dělá přemety i tančí.
Představení, při kterém se tají dech, se bude opakovat denně až do 2. září. Na páteční a víkendová představení je podle pořadatelů ještě dostatek vstupenek, poslední dva večery jsou stejně jako dnešní téměř vyprodané.
Představení je doprovázené živou hudbou. Publikum je vždy zcela uchváceno a na závěr diváci soubor odměňují dlouhým bouřlivým potleskem. Představení získává nadšenou přízeň především spojením vtipu s křehkostí a elegancí při zachování špičkové náročnosti na akrobacii.
Členové Les Colporteurs patří k zakladatelům umělecké disciplíny nový cirkus, která opravdu čerpá z cirkusu, ale spojuje v sobě především různé netradiční divadelní formy, jako pohybové, taneční, nonverbální či pouliční divadlo. Francie je kolébkou nového cirkusu a v ČR se jeho první protagonisté představili již koncem 90. let. Festival Letní Letná se na jeho prezentaci soustředí již pět let.
Představení Le fil sous la neige (Drát pod sněhem) připravil Antoine Rigot, který je jednou z klíčových postav nového cirkusu a například spoluzakladatel souborů Cirque du Soleil či Volière Dromesko. Cirque du Soleil loni vystupoval i v Praze, byl však pro diváky spíše zklamáním, neboť pod ohromujícími efekty se umělci poněkud ztráceli. Členové Les Colporteurs nechtěli pokračovat v cestě, která je komerčnější, a ze souboru odešli. Jejich skupina staví na kontaktu s publikem, hraje v cirkusovém stanu, jindy v divadle, ale třeba i na ulici.
Antoine Rigot 20 let zdokonaloval své mistrovství v chůzi na visutém laně, avšak před šesti lety se mu stala vážná nehoda, po níž ochrnul. Po velkém úsilí ale začal opět chodit a pracovat a zrežíroval dnes uvedené představení. I když sám už na laně nemůže chodit, spolu s mladými akrobaty vytvořil inscenaci, která dle jeho slov „odráží emoce, překážky a výzvy, na které narážíme v našem životě“. Dvanáct milimetrů široké lanko se stává poetickým předobrazem cesty, po které musí člověk projít.
„Když na lanku tančíme, vibruje. Toto chvění spojuje akrobata a jeho publikum. Je to náš jazyk - křehký, flirtující s nemožností, spojující možná realitu a sen,“ doplňuje Antoine Rigot.
