Praha – V nakladatelství Mladá fronta právě vyšla kniha Muž, který pohnul oblohou, ve které autor Francesco Ongaro v moudré kombinaci prvků fikce a historické rekonstrukce oživuje mimořádné a strašlivé 16. století a jednu z jeho hlavních postav - astronoma slovutného jména Tycho Brahe, bez nějž by moderní astronomie nikdy nespatřila světlo světa. Události však autor nenahlíží přes postavu vědce, ale očima zvláštní, od narození znetvořené postavy chudáčka Jepa.
Tycho de Brahe a chudáček Jep, podivná dvojice ze 16. století
Na jednom z ostrovů Dánského království žije mladík Jep, který nikdy nevyrostl, ve vsi mu děti ubližují, dospělí se mu vyhýbají: nedůvěřují tomu mladíkovi, malému jako dítě, který vidí věci ostatním skryté, bojí se jeho znetvoření. Pak jednoho zasněženého rána přiveze loď na ostrov vznešeného pána, nejslavnějšího astronoma Evropy. Jmenuje se Tycho Brahe. Král Fridrich II. mu dal v léno ostrov Hven, aby si tam mohl postavit observatoř. Všichni obyvatelé jsou mu povinni přispět svou prací: ten hrdý a náročný šlechtic je tu teď pánem.
Jen hrbáč Jep se raduje z příjezdu přísného pána, který stále pozoruje noc; všude ho následuje a stane se jeho šaškem. Ve dne sbírá pod stolem zbytky jídla a baví hosty, v noci se s astronomovým svolením učí číst a psát, studuje latinu, osvojuje si matematiku. Protože jedině při pozorování hvězd Jep zapomene na svůj odraz na hladině studny, na ženy, které nebude milovat, na děti, které nikdy nebude moci mít. Ale historie se vysmívá lidským nadějím. Jednoho neblahého dne král zemře a hned je jasné, že Tycho u nového následníka upadl v nemilost…
Díky postavě Jepa se autorovi daří přiblížit čtenáři všechny nuance života v dramatickém 16. století, kdy společenská hierarchie určovala vše. Kdy ani mocní neměli své místo na slunci jisté. Život obyčejných prostých lidí podléhajících všem možným předsudkům, ale i lidí vyloučených na okraj společnosti, v kombinaci s usilováním vědce dává široký rámec pro nastolení základních otázek lidské existence.
Tycho Brahe
Byl potomkem starého šlechtického rodu. Studoval filozofii a rétoriku v Kodani (1559-1562), poté práva v Lipsku. V roce 1565 zdědil značné jmění a začal se věnovat svým koníčkům – alchymii, ale především astronomii. Později pokračoval ještě ve studiu chemie v Augsburgu. Roku 1571 se po smrti otce vrátil do Dánska a získal vlastní observatoř. 11. listopadu 1572 pozoroval (a popsal ve spise O nové hvězdě) výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja. Poté cestoval nějaký čas po Evropě. Velkorysá nabídka dánského krále Fridricha II., který mu nechal postavit laboratoře a observatoře Uranienborg a Stjerneborg na ostrově Hven, jej přiměla k návratu. Na králem darované ostrovní observatoři pracoval přes dvacet let. V roce 1597 se nepohodl s novým králem, nějaký čas cestoval po Evropě a v roce 1599 byl Rudolfem II. na radu Tadeáše Hájka z Hájku pozván do Prahy, kde působil jako císařský astrolog u dvora. Postavil novou observatoř v Benátkách nad Jizerou, kde mu posledních několik měsíců života dělal asistenta Jan Kepler.