Nemohli být spolu, ale ani bez sebe. Příběh prokletých básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina připomínal Úplné zatmění, jak stojí i v názvu hry, kterou na konci šedesátých let napsal dramatik a filmový scenárista Christopher Hampton. Nově ji teď uvedlo Divadlo Spoluhra v pražské La Fabrice. V hlavních rolích hrají Daniel Krejčík a Matěj Stropnický.
Totální zatmění a tygří láska. Matěj Stropnický a Daniel Krejčík jsou prokletí básníci
Na jedné straně Paul Verlain (Stropnický), slavný a vážený salónní básník, proti němu Arthur Rimbaud (Krejčík), geniální mladík, ale také drzý spratek, který rád provokuje. Je mezi nimi věkový rozdíl deseti let, ale především vzdálenost až galaktická v chápání života. A také veliký cit, který bourá nejenom morálku tehdejší společnosti, ale ničí především je dva.
Po seznámení s Rimbaudem zamilovaný Verlaine opouští svou mladou ženu Matyldu (Sandra Nováková). Spořádaný život nahrazují pitky, drogy, hádky až do krve a porušování všech pravidel tehdejší společnosti. „Ta jejich tygří láska, jak říká Verlaine, je výstřední i dneska, protože je pořád na hraně,“ uvažuje herec a bývalý politik Matěj Stropnický.
„Víc si k sobě dovolíme“
Na hereckém poli se Matěj Stropnický dosud výrazně zapsal jen rolí Viléma ve filmu Máj z roku 2008. Nyní se postavil na jeviště po boku svého životního partnera. „Víc si k sobě dovolíme. Když hrajeme dva lidi, kteří si k sobě dovolili úplně všechno, tak je to výhoda,“ říká k tomu Daniel Krejčík.
Oproti klasické verzi třeba Klicperova divadla je Úplné zatmění v La Fabrice současnější nejenom abstraktní dekorací, ale také v otázce vnímání postavy Rimbauda. „Když jsme přemýšleli, kdo by byl Rimbaud v současné době, tak jsem říkal, že je to někdo mezi slam poetristou a performerem,“ nechal se režisér Jakub Čermák oslovit dnešními žánry.
Divadelní hru Úplné zatmění před lety celosvětově proslavil stejnojmenný film Agnieszky Hollandové s mladým Leonardem DiCapriem v roli Arthura Rimbauda. Jeho staršího přítele a milence si zahrál David Thewlis.
Původní skandálnost Hamptonova textu sice částečně opadla, ale témata jako hledání hranice vlastní svobody a sobeckosti nebo vztah vášnivé lásky, umění a zodpovědnosti zůstávají stále palčivá.