Farma v jeskyni je mezinárodní divadelní studio, které založil v roce 2001 režisér Viliam Dočolomanský. Představení Sclavi: Emigrantova píseň (2005) patří k jeho starším projektům. Dočolomanský za něj získal hned několik prestižních uznání, například ocenění na festivalu v Edinburghu nebo Cenu Alfréda Radoka. A pro festival Divadelní odysea, který právě probíhá, po několika letech tuto úspěšnou inscenaci znovu obnovil.
Základní linií projektu je příběh slovanského gastarbeitra, emigranta, který snil o lepším životě a vydal se najít zemi zaslíbenou. Po letech se vrací z Ameriky, aby zjistil, že doma už není nic tak, jak bývalo. Ve chvíli, kdy se rozhodne pro návrat, je totiž odloučení od domoviny tak dlouhé, že mezi ním a komunitou, ve které dřív žil, vznikla příliš hluboká propast. Jeho místo ve společnosti je už dávno obsazené. Nepoznává ho dcera, vyhýbá se mu žena, straní se ho bývalí přátelé. Bolest se teď násobí. Byť je fyzicky zpátky mezi lidmi, kteří jsou de facto jeho krví, pocitově se, neschopen asimilace, ocitá opět ve vyhnanství. A to tentokrát i sám před sebou. V osobní zkušenosti jednoho se promítá vpravdě nadčasové téma, které obsáhne podobné příběhy za stovky a stovky let.
Vysoce emotivní taneční a fyzické divadlo kombinuje pohyb, zpěv, zvuk, mluvené slovo a herectví. Stačí se usadit do hlediště a pak už se jen nechat unášet nespoutaným proudem té mnohovrstevnaté podívané. Hudba, pohyby, nálada, to všechno, neobyčejně tklivé a krásné, vás vtáhne do světa vzpomínek a nenaplněné touhy. Je velmi patrné, že se tvůrci při přípravě do detailu věnovali studiu etnografických a hudebních zdrojů. Útržky písní a reálných příběhů z dopisů se podařilo sebírat během terénního výzkumu na východním Slovensku, který před lety realizaci inscenace předcházel.
Zaznívají složité, rytmicky vycizelované vokální polyfonie. Repetitivní, ostře řezané pohyby v intenzivním, horečnatém tempu a divokou koláž tance a gest střídají choreografické obrazy, které jako by se vylouply ze zpomaleného filmu. Fyzická akce každého ze sedmi performerů plně vyjadřuje jeho identitu. Nekonečné množství formací zaplňuje celý prostor jeviště, kterému dominuje prostý obytný vůz, jenž je pro dění na scéně využit opravdu do posledního centimetru. Vskutku smutný podtext mají násilné výjevy, v nichž se prolíná hněv, zármutek i nenaplněná láska.
Sclavi: Emigrantova píseň přináší divácky velmi intenzivní zážitek a Farmě v jeskyni se podařilo obnovit fascinující kus. Představení vás přiměje plně vnímat přítomný okamžik. Bolestná lidská zkušenost, agonie touhy, emoce obnažené až na kost. Je to inscenace, kterou lze vidět i několikrát po sobě. Při Divadelní odyseji naposledy 25. července.
