Přes sto let zůstávala na stejném místě, přesto si jí nikdo nevšiml. Malba zachycující Poslední večeři Krista visela na zdi kostela v malém městě na západě Anglie. Jejím autorem sice není Leonardo da Vinci, s velkou pravděpodobností ale pochází z dílny dalšího slavného italského malíře, Tiziana Vecellia.
Tizianova Poslední večeře visela v anglickém kostele sto let bez povšimnutí
Horizont ČT24: Objev Poslední večeře (zdroj: ČT24)
Malba ze 16. století zdobí farní kostel desetitisícového městečka v anglickém hrabství Herefordshire už od roku 1909. Obraz je široký skoro čtyři metry, přesto dílo slavného malíře viselo v kostele téměř bez povšimnutí.
„V průběhu staletí velmi ztmavl, zhnědl, zakalil se. Nevypadal vůbec inspirativně. A pak byl obnoven a můžeme vidět, co tu máme. Je to radost a potěšení,“ sděluje farář kostela svatého Michala v Ledbury Keith Hilton-Turvey.
Za znovunalezenou slávu obrazu může především historik umění Ronald Moore. Ten začal dílo restaurovat před třemi lety. Spolu se svou asistentkou nad dílem strávili přes jedenáct tisíc hodin. O tom, že by malba mohla pocházet z dílny renesančního malíře Tiziana Vecellia, svědčí především objevený malířův podpis.
Malba mohla být rodinným portrétem
„Je tu dostatek důkazů, nejen jeho podpis. Mnoho aspektů dohromady ukazuje, že se skutečně jedná o obraz z Tizianovy dílny,“ říká Moore. Další stopou je i fakt, že jeden z apoštolů na obrazu se nenápadně podobá samotnému Tizianovi. Malba mohla být podle Moora koncipována jako rodinný portrét, čemuž nasvědčují i dva chlapci připomínající děti malíře. Jeden z Tizianových synů navíc na díle pravděpodobně spolupracoval.
Obraz je tak unikátem. „Je nesmírně důležitý především z toho pohledu, že tu není žádný jiný Tizianův obraz takového rozměru, který by byl tak dlouho neobjevený,“ doplňuje Moore.
Podobný osud potkal i Tizianův obraz Apollo a Marsyas, který patří mezi nejcennější díla v Česku a nachází se na kroměřížském zámku. Dvě stě padesát let tam ležel částečně poničený bez povšimnutí. Široká veřejnost se o něm dozvěděla až na výstavě v londýnské Královské akademii v roce 1983.