Radka Bangu si lidé spojují s romano hip hopem a projektem Gipsy.cz, řadu let ale působí také jako preventista. O problémech v rodinách a nástrahách společnosti mluví s dětmi a mládeží. Poučení bere ze svého osobního příběhu. Z traumat dítěte vyrůstajícího v prostředí domácího násilí se nyní vypsal rovněž v autobiografické knize (Ne)pošli to dál. Stejné poselství sděluje písní, kterou zařadil na své nejnovější album Věci jinak. Domácí násilí bylo také tématem Bangova rozhovoru v Interview ČT24. Psalo se mi to strašně těžce, nejsou to hezké vzpomínky, ale musí se o tom mluvit, nepochybuje.
Tátu jsem napřed nenáviděl, pak se ho snažil pochopit, přiznává Banga. Domácí násilí (ne)posílá dál
Radek Banga v Interview ČT24: Mluvit o domácím násilí není ponížení (zdroj: ČT24)
Domácí násilí je podle Bangy v Česku častým problémem. „Ale kéž by to vůbec neexistovalo. Máme rok 2021 a tahle věc musí zmizet,“ přeje si. Rád by k tomu přispěl i svou knihou. Jeho prvotina vzbudila poměrně bouřlivé internetové diskuse, i kvůli hudebníkovým výrokům o využívání sociálních dávek romskými rodinami.
Stěžejní v jeho literární zpovědi je ale prý pro něho téma domácího násilí. Vnímá ho jako citlivé a vzbuzující emoce, protože se o něm nesnadno mluví. Osobní zkušenost mu ale pomohla palčivost tohoto problému sdělit, domnívá se. „Vím, jak se takové dítě cítí. Myslím si, že i rozumím tomu, jak se cítila máma,“ říká.
Pochopit a odstřihnout
Psaní knihy ale pro něj nebylo snadné, navzdory rozhodnutí zdůraznit téma, které by mělo být součástí celospolečenské diskuse. „Vrátil jsem se k detailům. K věcem, které jsem možná chtěl i zapomenout. Ale chtěl jsem, aby to čtenář celé prožil se mnou, aby chápal, co domácí násilí obnáší, navíc v kombinaci s alkoholismem,“ vysvětluje Banga.
„Jak jsem se cítil v pěti, protože jako dítě to zas tak nevnímáte. Máte pocit, že život není tak hrozný. Ale třeba v jedenácti už jsem pomýšlel na sebevraždu. Začaly deprese. Začalo uvědomění, že je něco špatně. A v patnácti jsem tátu nenáviděl. Fakt jsem ho nenáviděl, protože věci, co se tam děly, byly strašné. Pak mi bylo pětadvacet – a vidíte to jinak. Začal jsem se ptát, proč je takový.“
A to je také podle něho hlavní sdělení knihy – pochopit. Odpustit a pochopit některé věci podle něho ale neznamená je zapomenout.
Nakonec dojdete k závěru, že to nesmíte posílat dál, ale musíte se z toho prostředí odstřihnout. Nejde zadržovat hněv za to, co se doma dělo, ale uvědomit si, kde byly chyby a ty chyby neopakovat. To je to, co nesmíte posílat dál. Prostě nedopouštět se na dalších generacích, čeho se dopouštěli na vás.
Ponížení není mluvit, ponížení je mlčet
Věří, že jeho kniha může někoho motivovat, aby o domácím násilí nemlčel a řešil ho anebo našel sílu z takového prostředí odejít. „Jeden z názorů, které slyším, je, že je ponížení o tom mluvit. To přece nemůžete o rodině říkat, o tom se nemluví. Já si myslím, že ponížení je v tom žít a mlčet o tom,“ nepochybuje Banga.
Mlčení totiž podle jeho názoru ničemu nepomáhá. „Agresor bude horší a následky také budou horší a horší,“ obává se. „A děti jsou jako houby, dostane se jim to do podvědomí. Je jen otázka času, kdy se to začne promítat do jejich chování, do jejich psychiky. Tohle je cesta, aby se staly psychopatem, drogově závislým nebo spáchaly sebevraždu,“ vykresluje možné černé scénáře.
(Ne)poši to dál
„Když chceš, tak to dokážeš“ zní ostatně i moto preventivních programů, do nichž se zapojuje. Dětem a dospívajícím může být motivací i zpěvákův příběh. „Snažím se jim říct, že i když pocházíte z problematického prostředí, tak se z toho můžete dostat a žít lepší život,“ podotýká. Mladí se mu svěřují, odbornou pomoc ale rozhodně suplovat nechce. „Jsem jen prvním krokem, filtrem, aha, tak tam jsou ty dveře, do nich vejdi, nemlč o tom,“ popisuje.
Tyranem se člověk nerodí, řešení ale záleží na něm
Odstřihnout se od jedovatého prostředí radí s vědomím, že snaha řešit problémy uvnitř rodiny bývá házení hrachu na zeď. Uvádí opět příklad z vlastního života:
„Když jsem sám byl na psychiatrii, dospěl jsem k závěru, že můj otec potřebuje odbornou pomoc. Normálně jsem si s ním sedl jako dospělý člověk a říkám: Tati, jsi alkoholik, máš vážné psychické problémy. Kontaktoval jsem svou psychiatričku, ona bude ochotná to s tebou řešit, prosím tě, udělej to. Protože to, co děláš, není správné. Ale táta si to nebyl ochotný přiznat.“
Nicméně nechce prý vynášet soudy. „Nikdo se nenarodí jako tyran,“ domnívá se. „On měl velmi těžké dětství. Když jsem se pak dozvěděl, čím si musel projít, bylo mi to strašně líto. Ale on se rozhodl to neřešit. Já jsem se rozhodl to řešit. To je ten rozdíl.“
Vzdělání jako propustka k lepšímu životu
V preventivních programech se snaží na děti i rodiče apelovat, že cestou, jak se vymanit ze soukolí problematického prostředí, je vzdělání. „Ne vysoká škola, stačí učňák. Vzdělání je o tom, že máte papír, kvalifikaci,“ připomíná prý i rodičům, ač zájem, aby se jejich potomci měli lépe než oni, ne vždy vidí. „Pochopil jsem, že když na sobě makáte, tak se z toho můžete dostat. To nejhorší je sedět a nedělat nic,“ nabádá.
Radek Banga je Rom, vyrostl v romské komunitě, zdůrazňuje ale, že to z něj nedělá odborníka na romskou problematiku. „Ta kniha vůbec není o Romech, ačkoliv si to někteří lidé spojili. Témata, která ve své autobiografii probírám, jsou obecná,“ upozorňuje. Domácí násilí za takové rozhodně považuje.