Tantra. A dál?

Trailer k dokumentu Tantra si prý vyžádala spousta gynekologických ordinací. Ženy v čekárnách se tak mohou zamýšlet nad tím, jestli i ony by se k sebepoznání nebo společnému naladění s partnerem pustily cestou, jež vede přes jejich smyslnost a sexualitu. Režisér Benjamin Tuček natočil svůj snímek právě o lidech, kteří tento způsob zvolili. Tantra má být dokumentem především o účastnicích tantrických seminářů, méně o samotné nauce, o té si divák vlastně celkem nic moc nedozví. V tom je název filmu tak trochu matoucí.

Měla jsem všechno, ale cítila jsem se prázdná. Jestli se náš vztah nezlepší, tak odejdu – zaznívají v dokumentu podněty, které protagonisty vedly k hledání změny v jejich životech. „Čím dál tím víc lidí v mém okolí začalo řešit zásadní vztahové problémy. Přestali mít schopnost i touhu táhnout spolu za jeden provaz a dál spolu komunikovat,“ prozradil i Tuček, co u něj předcházelo rozhodnutí věnovat se tantře – i když na rozdíl od protagonistů (zatím?) jen filmařsky, nikoli aktivně.

„Zaujala mě jako určitá alternativa, cesta k jinému pohledu na svět. Rozhodně si nemyslím, že bychom kápli na nějakou samospasitelnou tinkturu, kterou předepíšeme společnosti, a všichni budeme šťastní. Ani omylem,“ upozorňuje, že Tantra není propagačním filmem. Přesto tak trochu působí, pro všechny protagonisty bez výjimky bylo totiž setkání s tantrou, případně její praktikování, veskrze pozitivní zkušeností. Tuček prý chtěl zařadit do filmu i někoho, kdo by se k této nauce stavěl negativně, ale nikoho takového zkrátka nenašel. Odmítavý postoj se omezil maximálně na „nás to nebavilo“.

2 minuty
Reportáž Ondřeje Moravce
Zdroj: ČT24

Nahota jako koření

Koneckonců není smyslem Tučkova dokumentu (a už vůbec ne tohoto článku) hodnotit tantru jako takovou. Režisér sice mluví o tom, že ho na tématu mimo jiné zaujala i možnost odtabuizovaní trantrických praktik jako něčeho spojeného výlučně se sexem a pomýlenost neobeznámené veřejnosti dokazuje hned na začátku anketou na jakémsi erotickém veletrhu, ve výsledku ale divák není v tomto směru na konci filmu o nic moc osvícenější.

Ano, v tantře jde především o harmonizaci vztahu a (sebe)poznání, kde nahota je prostředek, nikoli cíl, ale to jednak není žádné objevování Ameriky, troufnu si říct pro většinu diváků, jednak nahota a sex je to, co z celého dokumentu nakonec nejvíce v paměti uvízne. To jediné je totiž, na jinak poměrně nemastném neslaném snímku, ostřejším kořením. Člověk si samozřejmě nemůže nepoložit otázku, co účastníky vedlo k takovému odhalení (duševnímu i fyzickému) před kamerou. „Chtěli ukázat laické veřejnosti, že nedělají žádné prasárny, že nedělají zvěrstva a že neškodí společnosti, to byl, myslím, ten impuls, proč s námi do natáčení šli,“ domnívá se Tuček.

Mnoho příběhů, žádný náboj

Nutno dodat, že snímání propletených naháčů zvládl v rámci dobrého vkusu a ošemetnost intimních situací se nezvrhává v pocit, že nějakým nedopatřením jsme se v kině připletli k záznamu z divoké swingers párty. Nicméně rozpaky tyto záběry přeci jen budí, zejména proto, že osobní příběhy protagonistů, tedy to, co mělo být hlavní páteří filmu, poněkud přebíjí.

Žádná z těchto výpovědí není dost podrobná (nemám na mysli senzacechtivou lačnost po peprných detailech) a není ji věnován takový prostor, aby dostatečně zachycovala změny, které tantra do života protagonistů přinesla. Ve zbytečném počtu osob se poněkud ztrácí vývoj jednotlivých příběhů. Tedy to nejzajímavější. Sledujeme různé účastníky (je mezi nimi i herečka Simona Babčáková) několika seminářů, včetně ukázek metod, které se na těchto setkání používají, a všichni v podstatě říkají pořád to samé: Tantra mi změnila život (vztah) k lepšímu. Odpovědi na otázky „jak?“, „čím?“ jsou ale rozmělněny. O pozornost si v podstatě říká jen jeden z příběhů – partnerského trojúhelníku –, který má alespoň trochu dramatičtější náboj.

„Myslím, že spousty lidí se dotkne to, do jaké míry je tam zveřejňována nahota. Ale nahota není tak podstatnou součástí tantry, jak z toho filmu možná vyzní. To je tak trochu zkreslující - nahota přináší určité prožitky, lidi, kteří na ni nejsou zvyklí, možná víc zasáhne nahota než vnímání těch prožitků,“ obává se i jedna z protagonistek. 

Diskuse jistá

Obnažená těla na plátně nejsou dávno už nic šokujícího, a Tučka ani nelze podezřívat z toho, že by je chtěl využít jako laciný poutač. Dokument má podle něho vzbuzovat diskusi, k tomu leckteré záběry určitě ale přispějí, možná víc než osobní příběhy. Stejně tak debatu ovlivní míra tolerantnosti každého diváka i to, do jaké míry se jeho otevřenost zveřejňovat své osobní pocity shoduje s otevřeností protagonistů filmu. Rozdílnost přijetí byla koneckonců vidět už na novinářské projekci (přijetí subjektivního, nikoli odborného) – od dojmu nevhodnosti přes pobavení až dokonce po dojetí, které Tantra u jedné z divaček prý vzbudila.

Tantru natočil Benjamin Tuček (režisér hraného filmu Děvčátko a mimo jiné spoluscenárista Protektora) pro cyklus Bez cenzury televize HBO. Do kin vstupuje dokument 10. března v necenzurované verzi, přístupný je od 18 let.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Možná je něco ve vodě. Patnáct výtvarníků spojují Louny a výstava

Galerie města Loun slaví patnáct let činnosti a na připomenutí připravila výstavu patnácti lounských výtvarníků. Všichni představovali svou tvorbu už i dříve právě v prostorách této galerie.
včera v 13:15

Česko získá další peníze z evropských a norských fondů, půjdou do kultury i vědy

Stát podepsal memorandum, díky kterému má získat dalších pět a půl miliardy korun z Fondů Evropského hospodářství a Norska. Prostředky přinesou více peněz na vzdělávání, kulturu, vědu či životní prostředí. Podporu ovšem získají pouze ty projekty, které usilují o snižování ekonomických a sociálních rozdílů. Peníze do fondů vkládají Island, Lichtenštejnsko a Norsko – tedy země, které nejsou součástí Evropské unie. Státy tím chtějí spolupráci s členskými zeměmi posílit. V minulosti fondy podpořily třeba i výstavbu památníku holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku – a to částkou čtyřicet milionů korun. Česko je pátým největším příjemcem této podpory.
včera v 07:48

Holywood místo Hollywoodu. Papež pozval filmaře

Papež Lev XIV. si přeje „prohloubit dialog se světem filmu“. O víkendu přijal ve Vatikánu hollywoodské hvězdy, řekl jim, že by se mělo udělat víc pro kina, která bojují o přežití, aby bylo zachováno skupinové sledování filmů. Dříve se už soukromě setkal s herci Robertem de Nirem či Al Pacinem. Prozradil také, které filmy jsou jeho oblíbené.
15. 11. 2025Aktualizováno15. 11. 2025

Byl to zásadní okamžik mého života, vzpomíná na 17. listopad herec Potměšil

„Něco, po čem jsme toužili, mluvili o tom v rodině nebo se svými vrstevníky (…), tak se najednou začalo skutečně naplňovat. Tím, že se lidé domluvili a sešli, i když to bylo svým způsobem zakázané nebo limitované,“ popsal v Událostech, komentářích moderovaných Martinem Řezníčkem herec Jan Potměšil, jak vzpomíná na události 17. listopadu 1989. „Mám pocit, že to byl zásadní okamžik mého života,“ dodal. Potměšil poté jezdil po regionech, kde hovořil o tom, co se v Praze dělo. Při jedné z cest 8. prosince 1989 při automobilové nehodě málem přišel o život. Po dvou měsících se pak probudil z kómatu v úplně jiném režimu. „Ať už byl kolem mě kdokoliv, tak jsem se ptal, jak to pokračuje, jak se daří a podobně,“ přiblížil.
15. 11. 2025

Vyšel komiks o Havlovi, stojí za ním Žantovský a ilustrátorka Jislová

Vyšel nový komiks o disidentovi a pozdějším československém a českém prezidentovi Václavu Havlovi. Jmenuje se Havel: hrátky s čertem. Autoři ho slavnostně uvedli v pátek večer v Knihovně Václava Havla. Za dílem stojí Michael Žantovský a ilustrátorka Štěpánka Jislová, kniha popisuje Havlův život v roce 1977. „Velká část lidí jej má v mysli už jen na tom pomyslném piedestalu, jako státníka. Chtěli jsme se podívat za oponu, co to bylo za člověka,“ přiblížila Jislová v 90' ČT24. Pořadem provázela Nikola Reindlová.
15. 11. 2025

Národní divadlo Brno uspělo na světových operních cenách

Národní divadlo Brno proměnilo obě nominace na ocenění The International Opera Awards. V konkurenci přehlídek a operních domů zvítězilo v kategorii nejlepší festival za Janáček Brno 2024 a mezi novými produkcemi bodovala inscenace opery Leoše Janáčka Výlety páně Broučkovy. Delegace z Brna v čele s ředitelem Martinem Glaserem ocenění převzala v pátek v Athénách v sídle Řecké národní opery.
14. 11. 2025

Běda obrazu, který na výstavě Evy Švankmajerové potřebuje vysvětlit

V pražském Centru DOX je k vidění tvorba přední výtvarnice českého surrealistického hnutí Evy Švankmajerové. Výstava Běda obrazu představuje její malby, kresby, ale i návrhy plakátů a filmové dekorace. Výrazně se na ní podílel manžel zesnulé umělkyně, výtvarník a filmař Jan Švankmajer.
14. 11. 2025

Českou cenu za architekturu získal dětský hospic Dům pro Julii

Českou cenu za architekturu letos získal dětský hospic Dům pro Julii. Jeho autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja a Karel Kubza z ateliéru Čtyřstěn architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Vítěze ve čtvrtek vyhlásili zástupci České komory architektů, která soutěž pořádá. Společně s hlavním vítězem porota ocenila i pět realizací titulem Finalista a další dvě Cenou Aleny Šrámkové a čestným uznáním. Šest projektů získalo cenu partnerů.
13. 11. 2025
Načítání...