Trailer k dokumentu Tantra si prý vyžádala spousta gynekologických ordinací. Ženy v čekárnách se tak mohou zamýšlet nad tím, jestli i ony by se k sebepoznání nebo společnému naladění s partnerem pustily cestou, jež vede přes jejich smyslnost a sexualitu. Režisér Benjamin Tuček natočil svůj snímek právě o lidech, kteří tento způsob zvolili. Tantra má být dokumentem především o účastnicích tantrických seminářů, méně o samotné nauce, o té si divák vlastně celkem nic moc nedozví. V tom je název filmu tak trochu matoucí.
Měla jsem všechno, ale cítila jsem se prázdná. Jestli se náš vztah nezlepší, tak odejdu – zaznívají v dokumentu podněty, které protagonisty vedly k hledání změny v jejich životech. „Čím dál tím víc lidí v mém okolí začalo řešit zásadní vztahové problémy. Přestali mít schopnost i touhu táhnout spolu za jeden provaz a dál spolu komunikovat,“ prozradil i Tuček, co u něj předcházelo rozhodnutí věnovat se tantře – i když na rozdíl od protagonistů (zatím?) jen filmařsky, nikoli aktivně.
„Zaujala mě jako určitá alternativa, cesta k jinému pohledu na svět. Rozhodně si nemyslím, že bychom kápli na nějakou samospasitelnou tinkturu, kterou předepíšeme společnosti, a všichni budeme šťastní. Ani omylem,“ upozorňuje, že Tantra není propagačním filmem. Přesto tak trochu působí, pro všechny protagonisty bez výjimky bylo totiž setkání s tantrou, případně její praktikování, veskrze pozitivní zkušeností. Tuček prý chtěl zařadit do filmu i někoho, kdo by se k této nauce stavěl negativně, ale nikoho takového zkrátka nenašel. Odmítavý postoj se omezil maximálně na „nás to nebavilo“.
Nahota jako koření
Koneckonců není smyslem Tučkova dokumentu (a už vůbec ne tohoto článku) hodnotit tantru jako takovou. Režisér sice mluví o tom, že ho na tématu mimo jiné zaujala i možnost odtabuizovaní trantrických praktik jako něčeho spojeného výlučně se sexem a pomýlenost neobeznámené veřejnosti dokazuje hned na začátku anketou na jakémsi erotickém veletrhu, ve výsledku ale divák není v tomto směru na konci filmu o nic moc osvícenější.
Ano, v tantře jde především o harmonizaci vztahu a (sebe)poznání, kde nahota je prostředek, nikoli cíl, ale to jednak není žádné objevování Ameriky, troufnu si říct pro většinu diváků, jednak nahota a sex je to, co z celého dokumentu nakonec nejvíce v paměti uvízne. To jediné je totiž, na jinak poměrně nemastném neslaném snímku, ostřejším kořením. Člověk si samozřejmě nemůže nepoložit otázku, co účastníky vedlo k takovému odhalení (duševnímu i fyzickému) před kamerou. „Chtěli ukázat laické veřejnosti, že nedělají žádné prasárny, že nedělají zvěrstva a že neškodí společnosti, to byl, myslím, ten impuls, proč s námi do natáčení šli,“ domnívá se Tuček.
Mnoho příběhů, žádný náboj
Nutno dodat, že snímání propletených naháčů zvládl v rámci dobrého vkusu a ošemetnost intimních situací se nezvrhává v pocit, že nějakým nedopatřením jsme se v kině připletli k záznamu z divoké swingers párty. Nicméně rozpaky tyto záběry přeci jen budí, zejména proto, že osobní příběhy protagonistů, tedy to, co mělo být hlavní páteří filmu, poněkud přebíjí.
Žádná z těchto výpovědí není dost podrobná (nemám na mysli senzacechtivou lačnost po peprných detailech) a není ji věnován takový prostor, aby dostatečně zachycovala změny, které tantra do života protagonistů přinesla. Ve zbytečném počtu osob se poněkud ztrácí vývoj jednotlivých příběhů. Tedy to nejzajímavější. Sledujeme různé účastníky (je mezi nimi i herečka Simona Babčáková) několika seminářů, včetně ukázek metod, které se na těchto setkání používají, a všichni v podstatě říkají pořád to samé: Tantra mi změnila život (vztah) k lepšímu. Odpovědi na otázky „jak?“, „čím?“ jsou ale rozmělněny. O pozornost si v podstatě říká jen jeden z příběhů – partnerského trojúhelníku –, který má alespoň trochu dramatičtější náboj.
„Myslím, že spousty lidí se dotkne to, do jaké míry je tam zveřejňována nahota. Ale nahota není tak podstatnou součástí tantry, jak z toho filmu možná vyzní. To je tak trochu zkreslující - nahota přináší určité prožitky, lidi, kteří na ni nejsou zvyklí, možná víc zasáhne nahota než vnímání těch prožitků,“ obává se i jedna z protagonistek.
Diskuse jistá
Obnažená těla na plátně nejsou dávno už nic šokujícího, a Tučka ani nelze podezřívat z toho, že by je chtěl využít jako laciný poutač. Dokument má podle něho vzbuzovat diskusi, k tomu leckteré záběry určitě ale přispějí, možná víc než osobní příběhy. Stejně tak debatu ovlivní míra tolerantnosti každého diváka i to, do jaké míry se jeho otevřenost zveřejňovat své osobní pocity shoduje s otevřeností protagonistů filmu. Rozdílnost přijetí byla koneckonců vidět už na novinářské projekci (přijetí subjektivního, nikoli odborného) – od dojmu nevhodnosti přes pobavení až dokonce po dojetí, které Tantra u jedné z divaček prý vzbudila.
Tantru natočil Benjamin Tuček (režisér hraného filmu Děvčátko a mimo jiné spoluscenárista Protektora) pro cyklus Bez cenzury televize HBO. Do kin vstupuje dokument 10. března v necenzurované verzi, přístupný je od 18 let.
