Matka příroda je ve skutečnosti lítá macecha, nelítostná bestie a sériová vražedkyně. Zpupná a sebevědomá, takže bezstarostně zanechává stopy, jakoby chtěla, abychom ji dostali a položili na lopatky. Ale věří si, ta namyšlená mrcha, že nám stačí šlápnout na krk vždycky o něco dřív, než se na něco zmůžeme. Své slabosti kamufluje jako silné stránky a spoléhá na to, že většina lidí si myslí, že se nemůže nic stát - dokud se to nestane! Tak jako tehdy, když explodoval zombie virus, který bleskově nakazil celou Zemi a postavil náš svět na pokraj globální katastrofy, totální destrukce a hnilobného zániku. A tohle je chvíle, kdy musí specialista OSN na mimořádné akce, taťka Gerry, svým holčičkám rychle ucmuchtit lívance ke snídani, políbit ženu Karen, která ví, že tuhle šichtu za něj nikdo nevezme, a mazat do práce, aby nám (možná?) dal ještě nějakou šanci přežít v současném skupenství…
„Follow Me“ je symptomatický název písně, kterou pro tohle akční, hororové drama složil Matthew Bellamy, neboť když vás takový nakažený kousne (a to bez ohledu na to kam), stanete se do deseti vteřiny jedním z nich. Zombiem, potácivě se ploužícím rozkládajícím se světem, citlivým na zvuk a nedočkavě větřícím, koho by mohl ještě rafnout, aby se přiřadil do stáda. Nákaza se lavinovitě šíří po celé Zemi, masakr se stupňuje a ulicemi se hrozivě sunou bobtnající masy nemrtvých, přecházejících do bleskové útoku vždy a všude, kde ucítí zdravé maso, do kterého ještě nezabořili své žluté tesáky.
Tohle je situace, na kterou standardní platfusáci a průměrná benga rozhodně nestačí, a musí nastoupit machr na krize, jako je elitní vyšetřovatel OSN Gerry Lane, řízek, jenž si třeba ve Rwandě nebo Bosně vysloužil pověst ranaře, který ví, jak na to, a hned tak z něčeho nedostane bobky. Jenomže tenhle nálet virulentních zombíků, kteří se prohryzali až ke své absolutní a nezastavitelné reprodukci, jež nenasytně pohlcuje svět, je možná i na něj příliš silná káva.
Objevit původce pandemické nákazy, který by pomohl vygenerovat účinnou vakcínu, totiž znamená najít v mnohamilionové mase vřeštících a vyceněných nemrtvých „pacienta nula“, u kterého to všechno začalo. Ale to neznáte neutavitelného Garryho Lanea, chlapíka, který to nikdy nevzdává, obzvlášť když ví, že dokud bude v akci, má jeho rodina šanci přežít na (zatím) bezpečné palubě velitelské lodi OSN. A tak se Garry vydává po stopě neznámého viru nejdříve do Jižní Koreje - v té Severní vyřešili problém tím, že za čtyřiadvacet hodin vytrhali prakticky celé populaci zuby, vedeni vcelku pragmatickou tezí, že s bezzubou tlamou toho ani jako zombie moc nepokoušeš.
Když to v Koreji nevyšlo, zaletěl do Jeruzaléma, aby tu byl svědkem toho, že žádná zeď není tak vysoká, aby ji nemrtví nebyli schopni překonat a také tu pochopil banální pravdu, totiž že zlo, které znáš, je lepší než to, co neznáš. A protože není žádné namakané pako, ale přemýšlivý investigativec, spojil si Lane pár drobných detailů a došlo mu, jak tuhle havěť oblafnout. Potřeboval k tomu jen spolupráci s utajenou laborkou někde ve Walesu, patogen s vysokou úmrtností a odvahu podstoupit sebevražedný test, který ho může stát život…
Na počátku všeho bylo v roce 2006 (u nás o čtyři roky později) vydání postapokalyptického románu Maxe Brookse (podoba jmen není náhodná, táta se jmenoval Mel) Světová válka Z: Historie světové války se zombie. Její kostru tvořily autenticky odvyprávěné příběhy lidí, kteří přežili setkání se žravým Zlem, jež postupně začalo přebírat vládu nad Zemí. Je tam (skoro) všechno o zombících, na co jste se kdy chtěli zeptat, jenomže jste neměli koho, protože téměř všichni, kdo jim pohlédli do smrduté tváře, vzápětí zaklepali bačkorami. A je to tak barvité a brutální, že to filmaři nemohli nechat jen tak ležet ladem. Jen literární strukturu většího počtu paralelních svědectví nahradil Paramount Pictures filmově vděčnějším příběhem jednoho ústředního hrdiny a dále (pro jistotu) vykásnul z děje motiv, který původ viru situoval do Číny a uváděl do souvislosti s tamním černým trhem s nakaženými lidskými orgány, pocházejícími z těl popravených politických vězňů.
Světová válka Z, pro jejíž režii byl povolán všestranný režisér německého původu Marc Foster (skvělý Ples příšer, vlažná bondovka Quantum of Solace), je pokračováním subžánru zombie filmů, který jako novou éru hororu v roce 1968 odstartovala přelomová, černobílá kultovka Georgea A. Romera Noc oživlých mrtvol. Stejně jako tehdy Romero ani v současné době Marc Foster dlouho vlažně nepřešlapuje a planě nekecá, ale jde na rovnou na věc! S Laneovou rodinou tak jenom v klidu zdlábnete ranní lívance a vzápětí vypadnete do ulic Filadelfie (které se točily v Glasgowě), kde už jde o kejhák, neboť mrtví se s tím platonicky nemažou, ale agresivně útočí.
Vstupní expozice je minimální, akční zombíkovina začíná téměř okamžitě, ale dlužno podotknout, že stovky apokalyptických statistů v kombinaci s CGI poměrně slušně dusí vlastní příběh hrdiny, který vlastně pořád zdrhá před brutální přesilou uměle generovaných nemrtvých. Osud jeho rodiny vás dvakrát nebere, protože ji vlastně ani moc neznáte a jeho filmová žena Mireille Enosová působí i ve svých krátkých vstupech spíše bezvýrazně a fádně, jakoby se téhle, zatím v její kariéře asi největší filmové šance, tak trochu vylekala.
A po nějaké době vám začne být tak trochu jedno, jestli jim Lane znovu ufrnkne před vyhnilým nosem nebo zkape v laborce na skvrnitý tyfus, a to bez ohledu na to, zda ho hraje charismatický a dlouhovlasý Brad Pitt, který se v tomhle projektu angažoval i jako producent. Nicméně je třeba přiznat, že nebýt jeho, byla by tahle Válka jen tupým béčkovým spektáklem. A také je třeba připustit, že několikrát přepisovaný scénář a jeho „kreativní“ diskuse s Fosterem výsledný dojem dvakrát neumocnily, čímž nechci říci, že Světová válka Z je špatný film, ale jen s povzdechnutím konstatovat, že měl naběhnuto na to, aby byl ještě lepším.
Vlažný scénář, předepisující velkolepý situační chaos, jenž ještě umocňuje kamera zkušeného oscarového borce Roberta Richardsona, který ale jakoby si tu trochu vybral oddechový čas, mega zombie apokalypsa, tvářící se jako potenciální reál, vlezlé gerojše klapajících čelistí (vzbuzující namnoze spíše úsměvy nežli mrazivé chvění), absence emocí a slušná tempařina, kombinována s téměř „neviditelným“ 3D, a Brad Pitt dokazující, že i s pajcrem se dá zachraňovat svět, když víte, koho a kam praštit – to všechno zvlášť i dohromady je Světová válka Z, která měla nepochybně větší ambice, nežli je výsledný efekt.
Za téměř dvě stě milionů dolarů tu uvidíte neuvěřitelné množství atleticky slušně disponovaných zombie, jež se dokáží zrodit zhruba v deseti vteřinách a v době ještě o mnoho kratší zaniknout roztříštěním o auta, betonové sloupy nebo průletem výkladní skříní. Klasické mlaskavé vyžírání mozků tu nahrazuje rychlý infikovaný zákus, po kterém se vám nebude tolik zvedat žaludek, a pro ty, kteří si budou ve finále myslet, že už jsme zase za vodou, je tu mírně znepokojivé ujištění, že jsme vlastně získali jen trochu času, a tahle válka teprve začíná.
SVĚTOVÁ VÁLKA Z / WORLD WAR Z. USA/Malta 2013, 116 min., české titulky, od 12 let, 2D+3D. Režie: Marc Foster. Scénář: Matthew Michael Carnahan. Kamera: Robert Richardson, Hudba: Marco Beltrami. Hrají: Brad Pitt (Gerry Lane), Eric West (Jason), Mireille Enosoá (Karen Laneová), Daniella Kerteszová (Segen), James Badge Dale (kapitán Speke), Ludi Boeken (Jurgen Warmbrunn), Fana Mokoena (Thierry Umutoni), David Morse (agent CIA). V kinech od 27. června 2013.
