Ve dvacátých letech stál Josef Šíma u zrodu francouzské skupiny Vysoká hra, která ho ovlivnila na celý život. Nyní jeho ranou tvorbu představuje Národní galerie na jedné z největších výstav letošní sezony. V pražské Valdštejnské jízdárně jsou pohromadě díla zapůjčená od českých sběratelů, ale i z francouzských soukromých sbírek nebo galerií v Paříži a Remeši.
Spirála provede tvorbou Josefa Šímy od českých počátků až k francouzské Vysoké hře
4 minuty
Josef Šíma v Národní galerii. Začala jedna z největších výstav sezony
Výstava začíná autoportrétem, portrétem bratra nebo třeba Jiřího Voskovce. „Mladý Josef Šíma trávil prázdniny u Voskovců a velmi pěkně na to vzpomíná Jiří Voskovec. Šíma byl trošku starší, takže byl pro Voskovce velkým vzorem, vzhlížel k němu,“ vysvětluje spoluautor výstavy a historik umění Petr Ingerle.
Ještě důležitější bylo pro Šímu setkání se čtyřmi francouzskými básníky. Svoje sdružení pojmenovali Vysoká hra. Nechtěli být uměleckou ani literární skupinou, šlo jim o víc – hledali společné odpovědi na existenciální otázky.
„Pro Šímu bylo toto setkání zásadní. Poznal je díky Richardu Weinerovi, který znal tyto básníky a bylo mu hned jasné, že tam jde o něco podobného, co viděl v Šímově ateliéru. Že si kladou podobné otázky a mají podobný pohled na svět. Seznámil je a došlo k okamžitému, hlubokému porozumění, a tak vznikla skupina Vysoká hra,“ popisuje kurátorka výstavy Anna Pravdová.
Spirála symbolem skupiny i výstavy
Skupina Vysoká hra používala symbol spirály. Výstava je proto postavena tak, aby návštěvníkům připomínala stejný symbol. Labyrint je vede od výtvarníkových začátků v Čechách přes život v Paříži, kde se potkal s básníky, a v závěru připomíná nástup fašismu, který Šíma velmi těžce prožíval.
„Brzy na to reagoval ve své tvorbě, takovým tím svým archetypálním způsobem. Má na výstavě krajiny nazvané Hrozba obzoru. Pak nastala během druhé světové války dlouhá pauza v jeho tvorbě,“ dodává kurátorka.
Výstava „Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře“ ve Valdštejnské jízdárně
Josef Šíma nikdy neměl ateliér a ani ho nechtěl. Svá díla tvořil u sebe doma, ať už v Praze, nebo v Paříži. „V pokoji malovat, kde je postranní světlo, severní světlo, které je pravidelné, je patrně nejlepší k malování. Obrazy, které malujete tady, přijdou zase do bytu. Nebudou věčně v nějaké galerii nebo nějakém výstavním sále,“ popsal Šíma v dokumentu z roku 2008 Moderní čeští malíři ve vzpomínkách prof. F. Dvořáka.
To se ale spletl. Více než v domácnostech jsou jeho obrazy v muzeích a prodávají se za desítky milionů korun. Velkou výstavu měl třeba v roce 1968 v pařížské Národní galerii a v pražské Valdštejnské jízdárně. Na stejné místo se teď jeho díla přesunula z Moravské galerie. Na rozdíl od Brna jsou v Praze rovněž ilustrace k básnickým sbírkám.
„Je tu větší důraz na poetickou stránku obrazu, jak by řekl Karel Teige. To znamená na sepětí malíře Šímy s básníky tehdejší doby,“ říká spoluautor výstavy Petr Ingerle. Na výstavě je možné poslouchat audionahrávky nebo třeba listovat knihami, které odkazují k Vysoké hře. I to má pomoci pochopit svět Josefa Šímy.
Výstava Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře bude ve Valdštejnské jízdárně v Praze otevřena do 28. července.
