Co je pro Rusko typické, zvláštní a neměnné a naopak, co se změnilo? Otázky, které si klade výstava s názvem Rusko 1896–2016. Posledních sto dvacet let největšího státu světa představují v pražské Galerii Art in Box prostřednictvím fotografií tří českých autorů, každý žil v jiné době. Dva mají jméno, jeden byl neznámým legionářem.
Spasitelé i poznamenaní. Tři fotografové dokumentují 120 let Ruska
František Krátký (1851–1924), fotograf z Kolína, se do Ruska vypravil už před 120 lety. Jeho cílem bylo zvěčnit korunovaci cara Mikuláše II. „Došlo tam k ušlapání téměř tisíce čtyř set lidí v tlačenici a on to fotografoval,“ popisuje kurátor jeden z okamžiků, které se Krátkému podařilo zachytit.
Sjednocuje je ale pohled na fotku jako na dokument, jímž přispívají k pochopení, co je vlastně duše Ruska.
Po druhém vystavujícím – neznámém, vášnivém fotoamatérovi z legií – zůstal cyklus kolorovaných diapozitivů. Mezi nimi i snímek v úvodu článku. „Jmenuje se Hrbáč vede slepého,“ upřesnil kurátor. „Ti dva jsou spolu vlastně propojení. Protiválečná fotka nemusí vždycky ukazovat jenom válku jako boj, ale i jako to, co bylo na osudech běžných lidí.“
2 minuty
Reportáž: 120 let Ruska ve fotografiích
Třetici uzavírá současná fotografka Dana Kyndrová. Rusko navštívila poprvé v roce 1976, od té doby se do země vracela s fotoaparátem pravidelně čtyřicet let. Zaznamenala přitom Rusy – jejich ikony a touhy, které vydala loni ve stejnojmenné knize. „Jsou určité momenty typické pro ruský národ. Určitý mesianismus. Oni jsou přesvědčení, že jsou spasitelé, to trvá dodnes,“ říká. Toto téma je pro ni ale prý už uzavřená kapitola.
Příběh Ruska v letech 1896 až 2016 vypráví galerie Art in Box do 28. května.