Praha/Řím - Její život je jako podle scénáře amerického snu - ale po italsku. Chudá vesnická dívka z Neapole, která se proměnila v temperamentní a sebevědomou hvězdu světové kinematografie a sexuální symbol šedesátých let. Téměř osmdesátiletá Sophia Lorenová hodnotila o víkendu v Praze krásu českých dívek.
Přijela na pozvání pořadatelů České miss, jí samé obdobná soutěž nastartovala kariéru. Lorenová (vlastním jménem Sofia Villani Scicoloneová) se narodila 20. září 1934 poblíž Neapole jako nemanželské dítě. V roce 1950 se zúčastnila soutěže Miss Italia, kterou sice nevyhrála, ale v porotě si jí všiml filmový producent Carlo Ponti, za něhož se později provdala.
První mezinárodní filmový úspěch přineslo Lorenové válečné italsko-francouzské drama Horalka (1960). Snímek Vittoria De Siky podle nejslavnějšího románu Alberta Moravii jí jako první herečce v historii vynesl Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli - i když šlo o neanglicky mluvený film. Druhou prestižní sošku obdržela až v roce 1991 - za celoživotní dílo.
- "Prosadit se ve světě filmu je velmi obtížné. Je na to třeba hodně sil, energie a obrovské vůle. Samozřejmě natáčení je skvělé, ale je to tvrdá práce. A když jsem měla ztvárnit postavu, jako je třeba právě Horalka, musím přiznat, že jsem měla dokonce i strach, jestli to zvládnu," přiznává Lorenová, že si svými hereckými úspěchy nebyla vždy jistá.
Největší slávu zažívala italská diva v 60. a 70. letech. Točila v Evropě i Americe, dramata i komedie. Po svém boku vystřídala ve filmu největší mužské idoly té doby. Nejčastěji ale hrála s Marcellem Mastroiannim. Nezapomenutelnou dvojici vytvořili mimo jiné v komediích Včera, dnes a zítra a Manželství po italsku nebo v dramatech Slunečnice či Zvláštní den. „S Mastroiannim jsem natočila za svou kariéru patnáct filmů. Pokaždé když o něm mluvím, tak se dojmu. Je to až neuvěřitelné,“ vzpomíná Lorenová.
Od 80. let už se pro ni tak zajímavé role nenabízely. Naposledy se objevila ve filmové verzi broadwayského muzikálu Nine. Víc než jako herečka na sebe upozornila v roce 2007, kdy se pro prestižní kalendář Pirelli nechala nafotit jen v negližé. Teď se ale opět vrací před kameru. Právě dokončuje snímek v režii vlastního syna Edoarda Pontiho podle povídky Jeana Cocteaua The Human Voice.
