Praha - Obrovským úspěchem, desetiminutovými ovacemi vestoje, skončila letos v červnu dvě uvedení hudebně-tanečního projektu Špalíček v pražském Kongresovém centru. Vedle profesionálních tanečníků a studentů tance v představení na hudbu Bohuslava Martinů vystupovalo 90 žáků několika pražských základních škol, kteří neměli dosud žádnou zkušenost s tancem ani jinou uměleckou činností a pocházeli z různých sociálních skupin. Rok a půl dlouhý proces, kdy se z těchto dětí postupně stávali zapálení profesionálové, zachycovala dokumentaristka Olga Sommerová. Snímek Špalíček B. Martinů s podtitulem Drž rytmus! uvede dnes od 20.00 ČT2.
„Ten rozdíl mezi tím, jací byli žáci na začátku a na konci, je zřejmý. A o to nám šlo,“ říká Olga Sommerová, která na dokumentu pracovala se svojí dcerou, kameramankou Olgou Špátovou. Cílem projektu, realizovaného při příležitosti 50. výročí smrti Bohuslava Martinů, bylo zapojit aktivně do procesu tvorby děti z různých sociálních skupin, které nemají možnost navštěvovat základní umělecké školy. Vzorem byl pro české tvůrce úspěšný socio-umělecký projekt Berlínské filharmonie, který zahrnoval 250 žáků ze základních a středních škol.
Ředitelka Konzervatoře Duncan Centre a autorka projektu Eva Blažíčková, která léta propaguje tanec jako důležitou aktivitu pro rozvoj dětské osobnosti, s profesionálními tanečníky na počátku vybrala asi 150 dětí z pěti základních škol. „Měly velkou kliku, že se setkaly s Evou a že vydržely do konce. Byl to obrovský úspěch,“ říká Sommerová. Filmování mělo 32 natáčecích dnů. „Zlomila je, pochopily, že musejí makat. Začala je opracovávat, to je něco, co dnešní děti neznají,“ říká o práci Blažíčkové s dětmi Sommerová.
Podle Blažíčkové bylo velmi těžké děti motivovat či je zprvu vůbec přimět k soustředění. „Ukázalo se ale to, o co se snažím celý život: že tanec je mocná čarodějka, že pomáhá rozvíjet lidskou bytost po všech stránkách,“ říkala před představením. Děti, které vydržely, se podle ní dokázaly nejen soustředit na dlouhodobější spolupráci, reagovat na hudbu, s níž se mnohé v této formě setkaly poprvé, ale uměly i o svém prožitku vydat svědectví. „Je to pro mě důkazem toho, že tanec patří do základního vzdělání, měl by být začleněn do výuky základních škol,“ říká známá propagátorka tance.
