Bývá obsazován do role drsných hochů, jakými jsou jím ztvárněné postavy v seriálu Rapl, filmu Gangster Ka nebo v muzikálu The Bodyguard. Sám kdysi jako osobní strážce pracoval. Svou empatickou stránku může projevit při fotografování ženských aktů. I tato profese ho přivedla k projektu, který se zaměřuje na prevenci násilí. O všech svých světech mluvil Hynek Čermák jako host Interview ČT24.
Jako divadelní herec je Hynek Čermák spojen především s Dejvickým divadlem, kde byl v angažmá dvanáct sezon. Malou scénu ale nedávno vyměnil za velkou, když kývl na nabídku hrát v muzikálu The Bodyguard, které uvádí Hudební divadlo Karlín. Jde o dramatizaci slavného filmového příběhu, v němž je Čermákovým předobrazem Kevin Costner.
„Pro herce je velmi důležité světy měnit. Nezůstat v jednom jediném světě, protože pak už nemáte co nabídnout. Je potřeba v bublinách hledat podmnožiny, aby se člověk nechal obohatit a mohl divákovi něco sdělit,“ vysvětluje motivaci změnit divadelní žánr i scénu.
Byť muzikálového bodyguarda hraje jako citlivého muže, obloukem se touto rolí vrací ke své někdejší profesi, kdy se živil jako osobní strážce a vyhazovač. „Do jisté míry má práce osobního strážce s herectvím i něco společného, protože strážce musí vědět, co vyzařuje a jak s tím nakládat,“ podotýká.
Čerpá z parchantů i Wericha
Zatímco divadelní prkna mu skýtají možnost vyzkoušet více světů, pro filmové a televizní diváky a režiséry zůstává zapsán především ve škatulce ostrých, charismatických hochů. „S tím asi už nic neudělám,“ připouští. „Možná determinace mou holou hlavou a mou minulostí, která se úplně zbytečně přehání,“ předpokládá.
„Mám tu výhodu, že jsem potkal hodně ‚parchantů‘, a když potom toho parchanta hrajete, máte z čeho vybírat, protože psychologie těch lidí je podobná. Ale potkal jsem i spoustu zajímavějších lidí, třeba klavíristů nebo spisovatelů, a tak jsem díky tomu mohl hrát třeba Antonína Dvořáka, kterého jsem nepotkal, ale čerpal jsem z Jana Wericha,“ připomíná Čermák své role mimo škatulku.
Každou z podstaty negativní figuru, kterou hraje, se snaží obhájit. „Když hrajete Roubala,“ zmiňuje své ztvárnění sériového vraha, „musíte se zamyslet nad tím, jak ten člověk pozitivně myslel. Protože žádný člověk, který páchá zlo, to nedělá proto, aby byl nejzlejší na světě, ale on si myslí, že dělá pro ten svět to nejlepší, co může. Že je to mimo žebříček morálních hodnot, to neví.“
Prevence násilí má smysl i po kapkách
Stejně dobře jako herec je už znám i jako fotograf ženských aktů. Fotí černobíle, neretušuje. Intimní práce předpokládá empatii a citlivost. „Focení aktů je o důvěře a také o tom tu důvěru nezklamat,“ dodává Čermák. Při překonání případného studu mu pomáhá profese herectví. „Nahota je v podstatě kostým. Mockrát jsem nahý hrál, vím, co je potřeba, aby se člověk cítil komfortně,“ vysvětlil.
Nafotil také sérii aktů na podporu obětí sexualizovaného násilí. „Násilí je v dnešní době jeden z komunikačních kanálů, nevím proč. Fotím ženy a mám je rád, tak jsem si říkal, že by bylo dobré se jich nějakým způsobem zastat,“ říká. Pod záštitou nadace Vize 97 spolu s lektorem sebeobrany Josefem Tomanem založili projekt Men's factor věnující se problematice šikany a násilí. Přednášejí na školách.
Učit společnost, že místo násilí je důležitý dialog a prevence, má podle něho smysl i po kapkách. Studentům říká: „I kdyby si jeden z vás za deset vzpomněl na Hynka s Pepíkem, jak říkali, co se má dělat, a podařilo se vám zachránit sebe nebo někomu pomoct, tak to stálo za to.“
