„S tím už asi nic neudělám,“ míní Hynek Čermák o škatulce drsného hocha

Nahrávám video
Hynek Čermák hostem Interview ČT24
Zdroj: ČT24

Bývá obsazován do role drsných hochů, jakými jsou jím ztvárněné postavy v seriálu Rapl, filmu Gangster Ka nebo v muzikálu The Bodyguard. Sám kdysi jako osobní strážce pracoval. Svou empatickou stránku může projevit při fotografování ženských aktů. I tato profese ho přivedla k projektu, který se zaměřuje na prevenci násilí. O všech svých světech mluvil Hynek Čermák jako host Interview ČT24.

Jako divadelní herec je Hynek Čermák spojen především s Dejvickým divadlem, kde byl v angažmá dvanáct sezon. Malou scénu ale nedávno vyměnil za velkou, když kývl na nabídku hrát v muzikálu The Bodyguard, které uvádí Hudební divadlo Karlín. Jde o dramatizaci slavného filmového příběhu, v němž je Čermákovým předobrazem Kevin Costner.

„Pro herce je velmi důležité světy měnit. Nezůstat v jednom jediném světě, protože pak už nemáte co nabídnout. Je potřeba v bublinách hledat podmnožiny, aby se člověk nechal obohatit a mohl divákovi něco sdělit,“ vysvětluje motivaci změnit divadelní žánr i scénu.

Byť muzikálového bodyguarda hraje jako citlivého muže, obloukem se touto rolí vrací ke své někdejší profesi, kdy se živil jako osobní strážce a vyhazovač. „Do jisté míry má práce osobního strážce s herectvím i něco společného, protože strážce musí vědět, co vyzařuje a jak s tím nakládat,“ podotýká.

Čerpá z parchantů i Wericha

Zatímco divadelní prkna mu skýtají možnost vyzkoušet více světů, pro filmové a televizní diváky a režiséry zůstává zapsán především ve škatulce ostrých, charismatických hochů. „S tím asi už nic neudělám,“ připouští. „Možná determinace mou holou hlavou a mou minulostí, která se úplně zbytečně přehání,“ předpokládá.

„Mám tu výhodu, že jsem potkal hodně ‚parchantů‘, a když potom toho parchanta hrajete, máte z čeho vybírat, protože psychologie těch lidí je podobná. Ale potkal jsem i spoustu zajímavějších lidí, třeba klavíristů nebo spisovatelů, a tak jsem díky tomu mohl hrát třeba Antonína Dvořáka, kterého jsem nepotkal, ale čerpal jsem z Jana Wericha,“ připomíná Čermák své role mimo škatulku.

Z natáčení seriálu Rapl
Zdroj: ČT

Každou z podstaty negativní figuru, kterou hraje, se snaží obhájit. „Když hrajete Roubala,“ zmiňuje své ztvárnění sériového vraha, „musíte se zamyslet nad tím, jak ten člověk pozitivně myslel. Protože žádný člověk, který páchá zlo, to nedělá proto, aby byl nejzlejší na světě, ale on si myslí, že dělá pro ten svět to nejlepší, co může. Že je to mimo žebříček morálních hodnot, to neví.“

Prevence násilí má smysl i po kapkách

Stejně dobře jako herec je už znám i jako fotograf ženských aktů. Fotí černobíle, neretušuje. Intimní práce předpokládá empatii a citlivost. „Focení aktů je o důvěře a také o tom tu důvěru nezklamat,“ dodává Čermák. Při překonání případného studu mu pomáhá profese herectví. „Nahota je v podstatě kostým. Mockrát jsem nahý hrál, vím, co je potřeba, aby se člověk cítil komfortně,“ vysvětlil.

Nafotil také sérii aktů na podporu obětí sexualizovaného násilí. „Násilí je v dnešní době jeden z komunikačních kanálů, nevím proč. Fotím ženy a mám je rád, tak jsem si říkal, že by bylo dobré se jich nějakým způsobem zastat,“ říká. Pod záštitou nadace Vize 97 spolu s lektorem sebeobrany Josefem Tomanem založili projekt Men's factor věnující se problematice šikany a násilí. Přednášejí na školách.

Učit společnost, že místo násilí je důležitý dialog a prevence, má podle něho smysl i po kapkách. Studentům říká: „I kdyby si jeden z vás za deset vzpomněl na Hynka s Pepíkem, jak říkali, co se má dělat, a podařilo se vám zachránit sebe nebo někomu pomoct, tak to stálo za to.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 8 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 11 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...