Praha - V Nakladatelství Franze Kafky právě vychází nový titul izraelské spisovatelky Ruth Bondyové. Boží hody - Jak jedli Židé v Čechách a na Moravě uzavírá trilogii, v níž spisovatelka zachytila obyčejný všední život židovské komunity v historickém kontextu. Předcházející tituly byly Mezi námi řečeno - Jak mluvili Židé v Čechách a na Moravě (2003) a Rodinné dědictví - Jména Židů v Čechách a na Moravě (2006).
Autorka důrazně upozorňuje, že nejde o kuchařku. Prostřednictvím jídla a zvyků spojených s jeho přípravou i konzumací se ke čtenáři dostávají informace o tradici i způsobu života v širší, obecnější rovině.
„Sama jsem chtěla vědět, jak to bylo v dřívějších generacích, nejen co Židé jedli, ale také, jak se víra a jídlo prolínaly, jaký byl postoj rabínů k tomu či onomu pokrmu, převzatému od křesťanského okolí, a které požehnání k němu patřilo, jak se různé pokrmy vyvinuly, jaký je původ jejich jmen a co z toho všeho zbylo dodneška. Zdálo se mi důležité zaznamenat i kulinární stránku historie Židů v zemích Koruny české, protože zrcadlí jejich každodenní život, jejich radosti a strasti. Jídlo hrálo a hraje v životě Židů velkou úlohu, protože je nerozlučně spjato s náboženskými příkazy. Snad v žádném náboženství není víra tak úzce spojena s jídlem jako v židovském. Jestliže se skutečně žádný atom ve vesmíru neztrácí, jak fyzikové tvrdí, snad tam krouží také macesové knedlíčky,“ s úsměvem uzavírá autorka.
Publikace kromě popisu zásad a zvyklostí v židovské kuchyni obsahuje i úsměvné historky z autorčina dětství, válečného období i současnosti, jakož i ukázky z děl Karla Poláčka, Jiřího Langera, Oty Pavla, Franze Kafky a dalších spisovatelů.
Kniha s ilustracemi Jiřího Slívy seznamuje čtenáře například s tím, z kolika druhů obilí se peče chléb barches, jak vařil hovězí polévku nekorunovaný král francouzských kuchařů Auguste Escoffier, z čeho se vaří bujón Toulouse-Lautreca, kdo je kavárenský Žid či jak se jedlo dříve a jak dnes v Izraeli. Poslední dvě z dvaadvaceti kapitol se pyšní výmluvnými názvy - Terezínské iluze a Izraelské útěchy.
Ruth Bondyová
se narodila v Praze roku 1923. Po příchodu nacistů byla nucena opustit obchodní školu. Později byla deportována do terezínského ghetta, kde působila jako vychovatelka mládeže, stejně jako v „rodinném táboře“ v Birkenau, jejž nacisté téměř celý vyvraždili. Ruth se zachránila se svou sestrou, rodiče zahynuli. Koncem roku 1948 odjela s brigádou československých dobrovolníků do právě vyhlášeného státu Izrael, aby bojovala za jeho nezávislost. V Izraeli se usadila natrvalo, stala se známou novinářkou, publicistkou a překladatelkou české literatury (např. J. Haška, K. Čapka, L. Fukse, B. Hrabala, M. Kundery nebo O. Pavla). Ruth Bondyová je také autorkou několika biografických děl, např. o terezínském starším Jakubu Edelsteinovi (2001), izraelském ministru financí P. Rozenovi, odboráři E. Serenim a o lékaři dr. Ch. Šibovi. Knižně vyšly i její novinové sloupky. V roce 2003 vydalo nakladatelství Argo její autobiografickou knihu Víc štěstí než rozumu, která je zamyšlením nad životem, vzpomínkou na předválečnou židovskou Prahu, na válku a holocaust i na první roky v Izraeli.
