„Rusalka zpívá hledíc k měsíci. Na této stránce jsem pracoval tři hodiny,“ poznamenal si například Antonín Dvořák do partitury mezi noty. Rukopis jeho slavné opery je po více než čtvrtstoletí k vidění v Praze. Na týden (do 17. dubna) jej vystavilo České muzeum hudby, spolu s dalšími Dvořákovými dokumenty spojenými s Rusalkou. Třeba doklady o tom, kolik mu opera vydělala.
V poměrně obsáhlém rukopisu je možné vidět třeba místa, která Dvořák vyškrabal, aby původně zapsané noty mohl opravit, nebo části, jež rovnou škrtl celé. Nahlédnout mohou diváci i do zápisníku, do něhož si skladatel napsal první poznámky k Rusalce. „Je to takzvaný americký deník. Dvořák si ho psal v Americe, byl šetrný, a tak si ho vzal i zpátky do Čech,“ podotkl ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Uvedení ve Vídni? Málo peněz
Pražskou premiéru v Národním divadle měla pohádková opera 31. března 1901, jen několik týdnů poté, co ji Antonín Dvořák dokončil. Historicky první Rusalku tehdy zpívala sopranistka Růžena Maturová.
Po Praze chtěla v tehdejším Rakousko-Uhersku Rusalku uvést i Vídeň. Na výstavě vídeňský zájem dokládají dopisy z kanceláře Dvorní opery podepsané Gustavem Mahlerem. „Skončilo to, jak to tak končívá – na penězích, protože Mahler Dvořákovi nabízel za inscenaci malé tantiémy a s tím Dvořák nesouhlasil,“ prozradil Lukeš.
To v Národním dostal Dvořák tantiémy desetiprocentní. Za první tři měsíce od premiéry vydělal 309 korun. Tolik si tehdy vydělala dělnice za téměř celý rok. Autor libreta Jaroslav Kvapil přitom dostal dvakrát tolik.
