Jeden z nejvýraznějších současných sochařů Jaroslav Róna je zapsán především svými monumentálními sochami ve veřejném prostoru. V pražském Centru současného umění představuje ale méně známou část své tvorby. Modely strojů, krajin a staveb odkazují k mytologické i futuristické architektuře.
Plastiky připomínající fantaskní budovy a mechanismy nazývá Róna architektony. Termín si vypůjčil od ruského malíře a teoretika umění Kazimira Maleviče, který tak označoval své suprematistické architektonické modely. „Základem jsou nalezené předměty, dříve to byly věci v továrnách, dílnách, vetešnictvích,“ upřesnil kurátor Ladislav Kesner.
Tento základ pak Róna různým způsobem dotváří. Například základem sochy Město s bombou, představující Jeruzalém, se stala železná struska z tavicí pece. Autor ji použil jako „skálu“, na níž z vosku vymodeloval stavby a zdi, jako bomba posloužila část hasičské hadice.
„Uhrančivá krása nazelenalých a narudlých patin podivných předmětů, jež vypadají jako po tisíci letech vylovené ze dna moří. Chtěl jsem se jejich kráse přiblížit s použitím nalezených a nepotřebných předmětů vyplavených oceánem současného průmyslového provozu,“ říká o architektonech Róna.
Jeho modely měří jen pár desítek centimetrů, mnohé ale působí podobně monumentálně jako třeba autorova socha Jošta v Brně, žirafa v Praze nebo Mytická loď v Bratislavě. „I přes zmenšené měřítko si tu monumentalitu nesou v sobě,“ nepochybuje ředitel Centra DOX Leoš Válka.
Rónovy modely oscilují mezi podobností s archeologickými vykopávkami po zaniklých civilizacích a vizemi budoucnosti. Tu sochař lidstvu předvídá ještě dlouhou. „Člověk je zde proto, aby nějakým způsobem poznal vesmír, pochopil ho, a tím pádem pochopil vlastní existenci,“ domnívá se. Architektony k tomu mohou lidem pomoci až do 8. května.
