Vyprávění příběhů a pohádek patří k romské tradici od nepaměti. Dnes ale tato forma umění postupně zaniká. Oživit tradici se snaží autoři projektu Gavoro, kteří na probíhajícím festivalu Khamoro uspořádali večer vyprávění z romského života. V pražském Kampusu Hybernská se u ohně potkalo hned několik romských umělců.
Jedním z vypravěčů je pamětník Ladislav Goral, který varuje před zánikem romského jazyka.„Bijme na poplach, protože sedmdesát procent Romů neumí romsky. To je katastrofa. Zanikne národ. Dneska romská kultura vypadá tak, že zpívají anglicky. To ať jdou do háje zelenýho,“ zlobí se Goral, který je ředitelem spolku RomPraha.
Do Prahy přišel ze Slovenska v padesátých letech jako kluk. Druhá světová válka mu vzala celou rodinu. Nejdříve si vydělával na živobytí tak, že nosil bagristům svačinu, pak v metropoli sloužil na vojně a studoval. Vypracoval se na vládního poradce pro menšiny. Zná sedm dialektů romštiny a organizuje rozmanité projekty na podporu romského jazyka.
Příběh jako cesta k literatuře
Jednou z iniciativ je právě projekt Gavoro: Storytelling, který se snaží udržet umění vyprávění příběhů. „Cílem projektu je to, aby se romská literatura dostala na výsluní, aby si našla své diváky jak mezi Romy, tak mezi Neromy, a storytelling je cesta k tomu, jak se k literatuře dostat,“ říká koordinátorka projektu Pavlína Matiová.
Ročně vyjdou v Česku průměrně dvě knihy romských autorů. Většina z nich píše o romských tématech a často začali psát až ve středním věku. Spisovatelka Ilona Ferková si prý kdysi nedovedla představit, že bude psát v romštině. Její kniha nazvaná Ještě jedno, Lído! (De mek jekh, Ľido!), která vypráví o bezdomovci Kaštánkovi, ale oslovuje i většinové čtenáře.
„Některá novější slova v romštině nejsou, takže musím přemýšlet, jak to napsat, ale někdy to nejde jedním slovem, tak to musím napsat pěti nebo šesti,“ vypráví o úskalí psaní v romském jazyce.
Ilona Ferková začala psát z popudu proslulé znalkyně romské kultury Mileny Hübschmannové. Ta založila seminář romistiky na Filozofické fakultě univerzity Karlovy. Jedná se o první školu na světě, která začala učit romistiku jako samostatný obor.
Mladé naděje
Jan Červenka učí na univerzitě už třiadvacet let. V současnosti s dalšími autory pracuje na slovníku nových romských slov. „Romové vždycky žili v nějakém kontaktu a romština se nerozvíjela institucionálně, takže u všeho, co je obklopuje a pro co nebyla dřív slova, tak je nejpřirozenější tendence slova přejímat,“ říká o současné romštině.
Pro nejmenší dnes existují romské slabikáře, děti se ale doma učí hlavně poslechem. Mluvit ve škole rodným jazykem bylo Romům v minulosti často zakazováno a romština se začala vytrácet.
„Objevili jsme velkou vrstvu mladých, kteří se s tím ale nesmiřují a někdy už od dvanácti třinácti let se sami mezi sebou navzájem doučují romštinu,“ vkládá naději do mladé generace.
Aktivně udržovat romštinu a povzbudit k tvorbě mladé romské autory chce i český Klub romských spisovatelů, který vznikl letos v únoru.
