Poprvé a patrně také naposledy představuje nizozemské Rijksmuseum většinu Rembrandtových děl ze svých sbírek. Kresby, které významný malíř vytvořil na papíře, jsou totiž velmi křehké, a tak se na výstavu dostanou málokdy. Uloženy bývají v temných depozitářích za přísně regulovaných teplotních podmínek.
„Rembrandta zajímali lidé. Nikdy je ve svých obrazech neidealizoval, pouze zachycoval. S jejich silnými i slabšími stránkami,“ upozorňuje kurátor Rijksmusea Pieter Roelofs.
Malíř slavný už za svého života v sedmnáctém století nedodržoval tehdejší pravidla umění, nezajímala ho krása, ale syrová realita. Byl jedním z prvních, který svět znázorňoval bez příkras a do té doby nezvyklým způsobem ukazoval druhým, co se odehrává například v jeho ložnici.
Z dnešního pohledu nešetřil Rembrandt ani selfie. Na návštěvníky výstavy shlíží jeho autoportréty, na nichž se zachytil třeba ještě jako mladík v roce 1628 nebo v postavě apoštola Pavla o zhruba třicet let později. Sám sebe zachytil na desítkách děl – nacvičoval si tak znázornění emocí, které pak lépe dovedl štětcem nebo uhlem zachytit i u ostatních lidí. Fascinovali ho třeba žebráci, pouliční hudebníci, tuláci nebo herci, které kreslil při svých toulkách po městech Leiden a Amsterdam.
„Výstava výborně ukazuje, kým Rembrandt byl. Návštěvníka vtahuje do jeho osobního světa a na druhou stranu skvěle vysvětluje, proč byl jedním z nejodvážnějších a nejinovativnějších autorů v dějinách západního umění,“ shrnul kurátor Roelofs.
Rembrandt byl mistr šerosvitu a figurální malby. Vlastní studenty měl v pouhých jednadvaceti letech. I když byl úspěšný, utrácel peníze rychleji, než vydělával. Přežil svou ženu i jediného syna a zemřel osamocený a zchudlý, pochovaný v neoznačeném hrobě.
Více než třem stovkám děl ve sbírkách Rijksmusea nic podobného nehrozí. Výtvarní kritici odhadují, že výstava All the Rembrandts, která je jednou z akcí k příležitosti 350. výročí Rembrandtova úmrtí, se stane jednou z uměleckých událostí roku. Přístupná je do 10. června.
