Recenze: Zinkoví chlapci z Afghánistánu vypovídají o hrůze skutečného

Kniha držitelky Nobelovy ceny za rok 2015 Světlany Alexijevičové Zinkoví chlapci je vším, jen ne lehkou četbou. A přesto – bohužel – stojí za to číst.

Ne, nečekejte žádné literární experimenty, psána je zcela tradičně – ovšem ono „bohužel“ má svůj důvod. Běloruská prozaička, dramatička a scenáristka Světlana Alexijevičová ve své třetí knize přináší svědectví o jedné šílené sovětské avantýře, totiž o „internacionální pomoci“, již SSSR poskytoval v letech 1979 až 1989 Afghánistánu. Výpovědi vojáků a důstojníků Rudé armády, kteří měli to štěstí, že nasazení přežili – byť při něm někteří přišli o nohy či zrak –, se prolínají s monology matek či manželek, které tam své syny a muže ztratily.

Jak bylo řečeno, kniha se nečte snadno, utrpení je v ní totiž tolik, že prostě nejde přečíst na jedno posezení, ani za dvě… Hrozná je totiž skutečnost, že nic zde není vymyšlené, tohle není žádná hra na Ramba či přitroublý válečný seriál, vše se opravdu stalo, vše bylo protrpěno. Možná ještě hrůznější, a pro nás dnes asi těžko pochopitelné, je ovšem zjištění, jak mnoho z mladíků, ale i starších mužů a žen šlo do Afghánistánu bojovat dobrovolně.

Zinkoví chlapci
Zdroj: Pistorius & Olšanská

Zkrátka kolik jich bylo tak doslova zblblých státní propagandou o výsostné roli sovětského režimu, sovětského člověka, o tom, jak je nutné za věc internacionalismu třeba i život položit. Protože, tohle nebyla předválečná léta ani doba napadení Sovětského svazu fašistickým Německem či léta padesátá – tohle byl konec let sedmdesátých, kdy oni mladíci měli vše, co těmto letům předcházelo, vše děsivé z dějin bolševického Svazu, znát. Maně se dere na mysl text sovětské hymny, raději jej ale necitovat…

Abychom věděli…

Jako u jiných knih, i tentokráte pracovala Alexijevičová s autentickými výpověďmi, které „pouze“ řadí za sebou, nic neupravovala, nepřidávala komentáře. Proč také, jen by vše pokazila. Slova matek o tom, jak jejich vymodlený syn odjel – někdy s bohatýrským úsměvem a přesvědčením o správnosti svého poslání, jindy spíše nerad – do daleké země, aby se již nikdy nevrátil, to jsou opravdu silné pasáže.

Stejně tak i vzpomínky mužů na to, jak vraždili Afghánce, ženy i děti, jak postupně docházelo k jejich naprosté degradaci. Připomíná to výpovědi amerických vojáků nasazených ve Vietnamu, samozřejmě. A od všech těch padlých má kniha i název: v zinkových rakvích se všichni vraceli…

Proč tedy stojí zato číst knihy, jako je právě tato? Anebo, v případě Alexijevičové, i její poslední dokumentární svazek Doba z druhé ruky: konec rudého člověka? V žádné válce přece nejsme, nikam nás nepošlou bojovat, umírat a vraždit. Jistě, tedy, doufejme – ovšem číst knihy, jako je tato, uvědomovat si vše, co se v nich říká, je dobré i proto, abychom viděli, jak snadno lze člověka nejen zmanipulovat, vypláchnout mu mozek, přimět ho, aby prováděl šílené věci, ale také degradovat. Přinejmenším toho prvního, včetně mrazu, který k nám opět přichází, to abychom parafrázovali titul jedné starší knihy, máme kolem sebe – bohužel – ažaž.

Světlana Alexijevičová: Zinkoví chlapci. Vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, 2016.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Koprodukční český dokument Pan Nikdo proti Putinovi získal cenu BAFTA

Snímek Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české koprodukci, získal v neděli cenu BAFTA za nejlepší dokumentární film. Je už rovněž v nominacích na Oscara. Nejlepším loňským filmem je podle britských cen akční černá komedie Jedna bitva za druhou režiséra Paula Thomase Andersona.
22. 2. 2026Aktualizováno22. 2. 2026

Česko-slovenský dokument je nejlepším na Berlinale, může se ucházet o Oscara

Česko-slovenský film Kdyby se holubi proměnili ve zlato české režisérky Pepy Lubojacki získal na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší dokument. Autorka v dokumentu natočeném na mobilní telefon zkoumá, proč se její bratr a dva bratranci ocitli bez domova a potýkají se se závislostí. Hlavní cenu Zlatého medvěda získal film Gelbe Briefe (Žluté dopisy) německého režiséra tureckého původu Ilkera Cataka.
21. 2. 2026Aktualizováno21. 2. 2026

Indický umělec Sahej Rahal vypráví pomocí mýtů i obrazovek

Mezi hrou a vyprávěním se pohybuje tvorba indického umělce Saheje Rahala. V pražské Galerii Rudolfinum představují jeho malby, rytiny a sochy, ale i velkoformátové audiovizuální instalace a videohru. Rahal ve své tvorbě mísí dávné mýty, iluze, mluvící tvory i hybridy.
21. 2. 2026

Nejúspěšnější světové hity roku 2025 dostaly poprvé na vrchol K-pop hvězdy

Celosvětově nejúspěšnějším singlem roku 2025 byla skladba APT., kterou společně nahráli Rosé a Bruno Mars. Žebříček sestavila Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI). Poprvé se na jeho vrcholu ocitla skladba, která není jen v angličtině a je zpívaná hvězdou K-popu.
20. 2. 2026

Ceny Muriel ovládl Branko Jelinek díky svému „nejlepšímu příteli“

Slovenský výtvarník Branko Jelinek zvítězil s knihou Oskar Ed – Můj nejlepší přítel ve třech kategoriích komiksových cen Muriel. Ocenění získal za nejlepší kresbu, scénář i komiksovou knihu. Navíc si odnesl cenu České akademie komiksu, kterou získávají autor a vydavatel původního či překladového komiksu.
20. 2. 2026

Drobnou nehodou ukazuje Panahí íránskému režimu, že se uvěznit nenechal

Hlavní hrdina filmu Drobná nehoda chce potrestat svého někdejšího věznitele. Íránský filmař Džafar Panahí ve scénáři i režii zúročil vlastní zkušenosti z vězení, které tohoto „mistra podvratné íránské kinematografie“ nejspíš po návratu opět čeká. Možná s sebou poveze i cenu Oscar. Snímek, který s jistou dávkou ironie popisuje současné poměry v autoritářském Íránu, budou česká kina promítat od 26. února.
20. 2. 2026

VideoOn-line průvodce zve k objevování pražské architektury

Honosné vily, nájemní domy, sochy nebo kapličky. Pražané i návštěvníci metropole mají k dispozici nového on-line průvodce architekturou. Projekt Ústavu dějin umění Akademie věd převádí dlouholetý výzkum do databáze pro veřejnost. Web Umělecké památky je zdarma, v češtině a angličtině a nově také s dětskou sekcí. Projekt zatím pokrývá tři městské části, brzy ale přibydou i další.
19. 2. 2026

Zástupci slovenské kultury varovali, že Česko se může vydat slovenskou cestou

Více než sedm set představitelů slovenské kultury, včetně herců a režisérů, vyjádřilo obavy z příštích kroků českého ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy). Vyslovili proto podporu tuzemským kolegům v obraně před případnými mocenskými útoky. V otevřeném dopise vyslovili názor, že podobnost současné situace v Česku s tou slovenskou je „nepřehlédnutelná“.
19. 2. 2026
Načítání...