Recenze: Zinkoví chlapci z Afghánistánu vypovídají o hrůze skutečného

Kniha držitelky Nobelovy ceny za rok 2015 Světlany Alexijevičové Zinkoví chlapci je vším, jen ne lehkou četbou. A přesto – bohužel – stojí za to číst.

Ne, nečekejte žádné literární experimenty, psána je zcela tradičně – ovšem ono „bohužel“ má svůj důvod. Běloruská prozaička, dramatička a scenáristka Světlana Alexijevičová ve své třetí knize přináší svědectví o jedné šílené sovětské avantýře, totiž o „internacionální pomoci“, již SSSR poskytoval v letech 1979 až 1989 Afghánistánu. Výpovědi vojáků a důstojníků Rudé armády, kteří měli to štěstí, že nasazení přežili – byť při něm někteří přišli o nohy či zrak –, se prolínají s monology matek či manželek, které tam své syny a muže ztratily.

Jak bylo řečeno, kniha se nečte snadno, utrpení je v ní totiž tolik, že prostě nejde přečíst na jedno posezení, ani za dvě… Hrozná je totiž skutečnost, že nic zde není vymyšlené, tohle není žádná hra na Ramba či přitroublý válečný seriál, vše se opravdu stalo, vše bylo protrpěno. Možná ještě hrůznější, a pro nás dnes asi těžko pochopitelné, je ovšem zjištění, jak mnoho z mladíků, ale i starších mužů a žen šlo do Afghánistánu bojovat dobrovolně.

Zinkoví chlapci
Zdroj: Pistorius & Olšanská

Zkrátka kolik jich bylo tak doslova zblblých státní propagandou o výsostné roli sovětského režimu, sovětského člověka, o tom, jak je nutné za věc internacionalismu třeba i život položit. Protože, tohle nebyla předválečná léta ani doba napadení Sovětského svazu fašistickým Německem či léta padesátá – tohle byl konec let sedmdesátých, kdy oni mladíci měli vše, co těmto letům předcházelo, vše děsivé z dějin bolševického Svazu, znát. Maně se dere na mysl text sovětské hymny, raději jej ale necitovat…

Abychom věděli…

Jako u jiných knih, i tentokráte pracovala Alexijevičová s autentickými výpověďmi, které „pouze“ řadí za sebou, nic neupravovala, nepřidávala komentáře. Proč také, jen by vše pokazila. Slova matek o tom, jak jejich vymodlený syn odjel – někdy s bohatýrským úsměvem a přesvědčením o správnosti svého poslání, jindy spíše nerad – do daleké země, aby se již nikdy nevrátil, to jsou opravdu silné pasáže.

Stejně tak i vzpomínky mužů na to, jak vraždili Afghánce, ženy i děti, jak postupně docházelo k jejich naprosté degradaci. Připomíná to výpovědi amerických vojáků nasazených ve Vietnamu, samozřejmě. A od všech těch padlých má kniha i název: v zinkových rakvích se všichni vraceli…

Proč tedy stojí zato číst knihy, jako je právě tato? Anebo, v případě Alexijevičové, i její poslední dokumentární svazek Doba z druhé ruky: konec rudého člověka? V žádné válce přece nejsme, nikam nás nepošlou bojovat, umírat a vraždit. Jistě, tedy, doufejme – ovšem číst knihy, jako je tato, uvědomovat si vše, co se v nich říká, je dobré i proto, abychom viděli, jak snadno lze člověka nejen zmanipulovat, vypláchnout mu mozek, přimět ho, aby prováděl šílené věci, ale také degradovat. Přinejmenším toho prvního, včetně mrazu, který k nám opět přichází, to abychom parafrázovali titul jedné starší knihy, máme kolem sebe – bohužel – ažaž.

Světlana Alexijevičová: Zinkoví chlapci. Vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, 2016.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 1 hhodinou

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 11 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...