Hluboká ponurá scéna pražského Studia Hrdinů osázená strohým nábytkem a věci chaoticky rozmístěné na zemi, které však přesto mají určitý řád. A žena s vozíkem. Ta velmi pomalu projíždí jevištěm a veze hlasitě vyhrávající rádio. Ostatní aktéři nehybně vyčkávají ve stínu prostoru. Nad hlavou industriální betonové stropy a v dáli, na konci jeviště, nasvícený výklenek, ve kterém zaznívají nejdůležitější monology hlavní postavy hry Zápisky Malta Lauridse Brigga. Vše ostatní na scéně se noří do těchto slov a doplňuje tak trochu záměrnou roztěkanost díla.
Zápisky Malta Lauridse Brigga jsou pokládány za jedno ze stěžejních prozaických děl evropské moderní literatury. Německý autor českého původu Rainer Mario Rilke je napsal během svého pobytu v Paříži mezi lety 1904–1910. Tento částečně autobiografický román zadaptovala autorská dvojice Kristýna Kosová a Adam Svozil pro prkna divadla Studio Hrdinů, které začalo pravidelně spolupracovat s mladými, začínajícími tvůrci.
V příběhu odehrávajícím se na scéně, ve fiktivních denících dánského aristokrata Malta L. B., se odráží osamělost a existenciální pozice mladého umělce na pozadí rychle se měnícího světa. Malt je tady rovnou dvakrát. Jednou jako malý hoch a podruhé jako dospělý mladý muž. Dospělý muž se zamýšlí nad svým dětstvím, vzpomíná, jaké bylo, a mladší vydání Malta střípky z něj divákovi přehrává před očima.
Střídají se úryvky dlouhých veršů s relativně krátkými a pocitově zpomalenými záběry reálného života z Maltova dětství. Pak poměrně klidnou scénu nečekaně prostřídá dynamická část házení pytlů v rytmu stroboskopických světel, aby se následně vše vrátilo do téměř nedýchatelné úzkostné atmosféry.
Pásmo pro náročné
Text tak nenabízí ucelený lineární příběh, je spíše poetickým pásmem obrazů, které mohou být někdy až příliš náročné. Stejně tak jako délka monologů, které se střídají z rozsvíceného „okna scény“, tedy zmíněného výklenku v dáli jeviště. Je sice pravda, že Malt v podání herce Ivana Luptáka je výborně zahraný, ale jeho výkon se ztrácí v celkových délkách pasáží, ve kterých se navíc orientuje pozorovatel až po dost dlouhé době, neboť příběh se teprve až ke konci určitým způsobem začíná spojovat do ucelenějšího obrazu.
Pro velmi náročné publikum, zvyklé poslouchat dlouhé texty a zamýšlet se nad nimi, jsou Zápisky asi zajímavým kouskem zasazeným do odpovídajícího, úzkost vzbuzujícího prostředí. Běžné obecenstvo se však bude zřejmě cítit zmatené a postrádající souvislosti.
Nejbližší představení se odehraje ve Studiu Hrdinů v neděli 25.10.
