Co všechno ještě může ztratit celkem šťastný muž, který teprve objeví, jak hluboké propasti skrývá odvrácená, nemocná a nekonečně temná strana lidské duše? Oscarová skandinávská režisérka Susanne Bierová ani ve Druhé šanci neopouští syrová lidská dramata.
A stejně temný je základní půdorys tohoto drsného příběhu, zalidněného více či méně (spíše více než méně) nemocnými postavami a deformovanými vztahy. Je tu brutálně zanedbávané a týrané dítě psychopata, narkomana a pouličního grázla Tristana, který se nedávno vrátil z lochu a žije na hromádce s životem a drogami jetou Sannou. A pak je tu kontrastně spořádaná rodina policajta Andrease, který je přesvědčený, že feťáci by neměli mít děti a ochotný udělat cokoli, aby malého Sufuse vyrval z jejich vlivu, než ho definitivně zničí.
Lehce v pozadí, ale připravený v pravou chvíli nastoupit na scénu, je tu i Andreasův kolega a kámoš Simon, který bezútěšným nasáváním kompenzuje rozchod se svojí ženou. Víc figur pro rozehrání tohoto mrazivého psychothrilleru, ze kterého vám nebude dvakrát dobře, oscarová dánská režisérka Sussanne Bierová (Po svatbě; Bratři; Spálené vzpomínky) nepotřebuje.
Ve chvíli, kdy Andreasovi nečekaně zemře jeho syn Alexander a žena Anne to odmítá vzít na vědomí a psychicky zkolabuje, dostane tenhle policejní důstojník šílený nápad, vezme zdeformovaný osud morbidně do svých rukou, a změní tak životy všech zúčastněných.
Nekompromisně syrový příběh
Tohle není příjemný film. Nechce takový být a docela mu to jde i díky temnému scénáři Anderse Thomase Jensena, který s režisérkou Sussanne Bierovou spolupracuje pravidelně a ví, jak v něm zadělat na dusnou a sugestivní atmosféru, kterou z něj pak režie doluje. Druhá šance, navzdory svému nadějnému názvu a relativně smířlivé pointě, žádný velký optimismus nevyvolává, bude vás daleko spíše iritovat a znepokojovat a dá vám divácky docela zabrat. Pohrne se tu na vás spousta negativních emocí a bezvýchodné syrovosti, které sluší temně laděné a výtvarně vycizelované záběry kameramana Michaela Snymana, dotvářející studenou a ponurou atmosféru snímku.
Tenhle typ filmu je vždycky hodně o hercích, kteří spoluurčují jeho naléhavost a výmluvnost. Ve špičkově fungujícím a navzdory těžkému tématu nepřehrávajícím castingu, který je kredibilní tím, že zatlačí na pilu jen ve chvíli, kdy je to na místě, dominuje charismatická a dnes již mezinárodně etablovaná dánská hvězda Nikolaj Coster-Waldau, klíčová figura příběhu, která prochází složitým a nejednoznačným vývojem a lehce ztrácí až v možná příliš smířlivém závěru.
Že režisérka Susanne Bierová umí herce nejen správně vybrat, ale také s nimi dál pracovat, potvrzují i postavy z druhého sledu, mezi nimiž si své odehraje Andreasův kámoš Ulrich Thomsen, feťácký hajzl Nikolaj Lie Kaas i představitelky obou netriviálních ženských partů Maria Bonnevieová a úspěšně debutující troska z feťáckého slumu May Andersenová.
Druhá šance je silný a nekompromisní film, jemně balancující na tenké hranici mezi tím, co je špatné a správné, dobré a zlé, ještě užitečné a již nepřijatelné. A je dobré ji využít.
