Recenze: Patti Smith u kafe sní, čte a cestuje

Přestože nese kniha zpěvačky, básnířky a fotografky Patti Smith M Train podtitul Vzpomínky, tak jednoduché to není – skrývá v sobě totiž hned několik přístupů. Ostatně, neprvoplánová není ani její hudební či básnická a výtvarná tvorba.

M Train je čtvrtou prózou Patti Smith, která u nás vyšla, a rozhodně nejlepší, což neznamená, že by její Korálové moře, Just Kids – Jsou to jen děti či Sbírání vlny byly špatné. Ne, každý text je jiný, v každém přistupuje ke svým vzpomínkám jinak – ano, to je všem jejím prózám společné, autorka se neustále vztahuje ke své minulosti, k lidem, místům a věcem, které měla ráda.

Právě v M Train je ovšem její přístup nejkomplexnější, zároveň přesahuje vzpomínání jedné konkrétní ženy, matky, umělkyně a stává se zrcadlem, v němž se můžeme odrážet, anebo jím projít dál… jak je libo. Protože: „Všechny dveře jsou otevřené těm, kdo věří.“

M Train je především knihou o hledání a nacházení souznění se světem duchovním, ne náhodou celou knihou procházejí autorčiny sny, v nichž se opakovaně objevuje jakýsi „průvodce“. Ostatně, sama píše: „Možná nemůžeme vytáhnout tělo ze zasnění, ani získat zpět zaprášenou ostruhu, ale můžeme posbírat samotný sen a přinést ho zpátky, jedinečně úplný.“

Čtenářský cestopis

Hledání přitom probíhá na několika rovinách. Jednou, a pro autorku zjevně hodně důležitou, jsou kavárny, zvláště pak jedna v Greenwich Village, v nichž se může nad kávou – tu má zjevně ráda, píše o ní často, i o tom, jak jí někdy chybí –, oddávat svému přemítání, snění, četbě. Přitom, uvažuje-li o kavárnách a prolíná to s odkazy na různé literáty, není to rozhodně kunderovské krasodušení, to ani náhodou.

Patti Smith / M Train - vzpomínky
Zdroj: Dokořán

Zmiňuje-li své oblíbené autory, ať už je to namátkou J. W. Goethe, či René Daumal, Sylvia Plathová, Jean Genet, Jean-Arthur Rimbaud, Bruno Schulz, Michail Bulgakov, Haruki Murakami, Hermann Hesse, nikdy to není nějaké chlubení se dobrým vkusem, vše ústrojně zapadá do textu.

Čímž se dostáváme k další rovině a tou je jakýsi čtenářský cestopis. Patti Smith nás zve do této krajiny knih a my si je pak můžeme skládat do mapy a sledovat, jakým směrem kráčíme. Patti Smith však nezůstává u „pouhého“, jakkoli hlubokého, prožitého čtení, ona za svými autory i vyráží po světě. 

Popisuje, jak cestovala do Francouzské Guyany, aby odtamtud přivezla několik kamínků z vězení, v němž seděl Jean Genet, popisuje, jak mu je po mnoha letech položila na marocký hrob, bere nás s sebou k hrobu Sylvie Plathové, do Tokia za textem Haruki Murakamiho, dělí se s námi o své fotografie z těchto duchovních výprav…

„Kombinace, kterou hledám“

A píše-li o své lásce k televizním detektivním seriálům, dojmy z jejich sledování pak prokládá vzpomínáním na svého manžela, své dvě děti, cesty. Vše je přitom psáno vytříbeným jazykem, místy, vždy však zcela ústrojně, přecházejícím až do básně v próze, jako třeba zde: „Náhlý poryv větru roztřese větve stromů a ve vírech rozpráší listí, které se tajemně třpytí v jasném filtrovaném světle. Listy jako samohlásky, šepoty slov jako dech sítě. Listy jsou samohlásky. Shrnuji je dlaněmi v naději, že najdu kombinaci, kterou hledám.“

Celý text je přitom dobře strukturovaný, nedrží se jedné linie, ale mění úhly pohledu, perspektivy, místa i čas, díky čemuž nás Patti Smith vtahuje do svého světa, dává nahlédnout do všech jeho faset. A přesto se nerozpadá do jednotlivých epizod, byť na sebe zdánlivě nenavazují. Ne, jsou naopak propojeny, a ne pouze autorčinou osobou, ale čímsi, co je přesahuje a co činí z prožitků ženy – žijící hlubokým duševním životem, vzpomínající a prožívající – text, jenž rezonuje.

M jako memory

Závěrem krátká poznámka k názvu: je jistě dobře, že se ho překladatelka Lýdie Kárníková nepokoušela přeložit, může totiž odkazovat na jednu linku newyorské podzemky, ono M ale může odkazovat i – třeba – na slovo „memory“, ale i „mystery“. A substantivum „train“ také neznamená pouze vlak, ale také třeba sled či pochod…

„Jak to, že se touláme daleko jeden od druhého, a vždy se znovu sejdeme?“ ptá se Patti Smith. Odpověď je prostá: u textu, jakým je M Train, to ani jinak být nemůže.

Patti Smith: M Train - vzpomínky. Vydalo nakladatelství Dokořán, 2016.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kulturní instituce a odbory požadují stejnou částku z rozpočtu, jaká byla loni

Zástupci živého i neživého umění a kulturních odborů požadují stejnou částku z rozpočtu jako v roce 2025. Vyzvou ministryni financí Alenu Schillerovou (ANO) a ministra kultury Otu Klempíře (za Motoristy) k jednání. Po úterním jednání tripartity v kultuře to řekl prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR Jiří Horecký. V letošním státním rozpočtu se pro kulturu počítá s 17,6 miliardy korun. Oproti loňsku jde o osmnáctiprocentní pokles. Loni ministerstvo hospodařilo s částkou 21,52 miliardy korun. Klempíř uvedl, že má přislíbeno zhruba 180 milionů navíc.
před 9 hhodinami

Herec Travolta poprvé režíroval. Adaptaci vlastní knihy uvede v Cannes

Herec John Travolta režíroval svůj první film a debut uvede ve světové premiéře na letošním festivalu v Cannes. Tamní publikum jako jedno z prvních uvidí snímek s názvem Propeller One-Way Night Coach odehrávající se během zlatého věku komerčního letectví.
před 13 hhodinami

Nová alba: Nabroušená Suzi Quatro, přímočará Robyn a kritická Martinezová

Freedom, Sexistential a Hades jsou názvy tří nových alb, za nimiž stojí Suzi Quatro, Robyn a Melanie Martinezová. Dělí je nejen generace a žánr, ale také zcela odlišný hudební přístup.
před 14 hhodinami

Kadrnka točí film o Komenském před exilem, „nehraje“ ho Slovák Mitaš

Režisér Václav Kadrnka dokončuje celovečerní film Panna Sofia o Janu Amosovi Komenském. Sleduje jednu kapitolu ze života tohoto evropského myslitele. V hlavní roli se představí slovenský herec Marián Mitaš.
před 17 hhodinami

VideoMalý princ vyšel před 80 lety. Po Bibli je druhým nejpřekládanějším dílem

Přesně před osmdesáti lety vyšla ve Francii jedna z nejslavnějších knih na světě. Malý princ je po Bibli druhým nejpřekládanějším dílem všech dob, lidé ji čtou ve 450 jazycích. Nové, moderní vydání je teď na pultech francouzských knihkupectví. Mnoho Francouzů možná netuší, že autor knihu nenapsal ve Francii, ale v New Yorku. Vyšla až dva roky po jeho smrti. Má několik filmových podob, před dvěma lety například vzbudila pozornost animovaná verze. K jejímu věhlasu přispěl i dramatický život autora – zahynul tragicky, když jeho letadlo sestřelili za války Němci.
před 21 hhodinami

Sonda do historie. Pařízkova Amadoka uzavírá v Divadle X10 „ukrajinskou trilogii“

Po obrazech rozkladu Sovětského svazu v inscenaci Moskoviáda a líčení hrůz války v inscenaci Na západní frontě klid / Zelené koridory se mezinárodně oceňovaný režisér Dušan David Pařízek vrací na pražskou scénu s třetím ukrajinským příběhem. Tentokrát vycházel z rozsáhlého románu Sofije Andruchovyčové.
6. 4. 2026

Ubylo jízlivosti, říká Viewegh o svých dalších knižních denících

Spisovatel Michal Viewegh v nové knize Převážně báječný rok reflektuje každodenní život i vlastní stárnutí. Vlastní deníkové zápisky knižně vydal už poněkolikáté. „Je to taková literární reality show,“ podotkl v 90' ČT24 při rozhovoru s Marianou Novotnou.
5. 4. 2026

Byl napřed, přesto vzadu. Monografie doceňuje opomíjeného Vojtěcha Preissiga

Životní dráha malíře, grafika, typografa a fotografa Vojtěcha Preissiga si přímo říká o filmové zpracování. Monografie Tomáše Vlčka, nazvaná prostě Vojtěch Preissig, plní víceméně stejnou roli. Ukazuje, jak významnou, a stále opomíjenou osobností Preissig byl. A také, s jakými překážkami musel po celý život bojovat.
5. 4. 2026
Načítání...