Recenze: Patti Smith u kafe sní, čte a cestuje

Přestože nese kniha zpěvačky, básnířky a fotografky Patti Smith M Train podtitul Vzpomínky, tak jednoduché to není – skrývá v sobě totiž hned několik přístupů. Ostatně, neprvoplánová není ani její hudební či básnická a výtvarná tvorba.

M Train je čtvrtou prózou Patti Smith, která u nás vyšla, a rozhodně nejlepší, což neznamená, že by její Korálové moře, Just Kids – Jsou to jen děti či Sbírání vlny byly špatné. Ne, každý text je jiný, v každém přistupuje ke svým vzpomínkám jinak – ano, to je všem jejím prózám společné, autorka se neustále vztahuje ke své minulosti, k lidem, místům a věcem, které měla ráda.

Právě v M Train je ovšem její přístup nejkomplexnější, zároveň přesahuje vzpomínání jedné konkrétní ženy, matky, umělkyně a stává se zrcadlem, v němž se můžeme odrážet, anebo jím projít dál… jak je libo. Protože: „Všechny dveře jsou otevřené těm, kdo věří.“

M Train je především knihou o hledání a nacházení souznění se světem duchovním, ne náhodou celou knihou procházejí autorčiny sny, v nichž se opakovaně objevuje jakýsi „průvodce“. Ostatně, sama píše: „Možná nemůžeme vytáhnout tělo ze zasnění, ani získat zpět zaprášenou ostruhu, ale můžeme posbírat samotný sen a přinést ho zpátky, jedinečně úplný.“

Čtenářský cestopis

Hledání přitom probíhá na několika rovinách. Jednou, a pro autorku zjevně hodně důležitou, jsou kavárny, zvláště pak jedna v Greenwich Village, v nichž se může nad kávou – tu má zjevně ráda, píše o ní často, i o tom, jak jí někdy chybí –, oddávat svému přemítání, snění, četbě. Přitom, uvažuje-li o kavárnách a prolíná to s odkazy na různé literáty, není to rozhodně kunderovské krasodušení, to ani náhodou.

Patti Smith / M Train - vzpomínky
Zdroj: Dokořán

Zmiňuje-li své oblíbené autory, ať už je to namátkou J. W. Goethe, či René Daumal, Sylvia Plathová, Jean Genet, Jean-Arthur Rimbaud, Bruno Schulz, Michail Bulgakov, Haruki Murakami, Hermann Hesse, nikdy to není nějaké chlubení se dobrým vkusem, vše ústrojně zapadá do textu.

Čímž se dostáváme k další rovině a tou je jakýsi čtenářský cestopis. Patti Smith nás zve do této krajiny knih a my si je pak můžeme skládat do mapy a sledovat, jakým směrem kráčíme. Patti Smith však nezůstává u „pouhého“, jakkoli hlubokého, prožitého čtení, ona za svými autory i vyráží po světě. 

Popisuje, jak cestovala do Francouzské Guyany, aby odtamtud přivezla několik kamínků z vězení, v němž seděl Jean Genet, popisuje, jak mu je po mnoha letech položila na marocký hrob, bere nás s sebou k hrobu Sylvie Plathové, do Tokia za textem Haruki Murakamiho, dělí se s námi o své fotografie z těchto duchovních výprav…

„Kombinace, kterou hledám“

A píše-li o své lásce k televizním detektivním seriálům, dojmy z jejich sledování pak prokládá vzpomínáním na svého manžela, své dvě děti, cesty. Vše je přitom psáno vytříbeným jazykem, místy, vždy však zcela ústrojně, přecházejícím až do básně v próze, jako třeba zde: „Náhlý poryv větru roztřese větve stromů a ve vírech rozpráší listí, které se tajemně třpytí v jasném filtrovaném světle. Listy jako samohlásky, šepoty slov jako dech sítě. Listy jsou samohlásky. Shrnuji je dlaněmi v naději, že najdu kombinaci, kterou hledám.“

Celý text je přitom dobře strukturovaný, nedrží se jedné linie, ale mění úhly pohledu, perspektivy, místa i čas, díky čemuž nás Patti Smith vtahuje do svého světa, dává nahlédnout do všech jeho faset. A přesto se nerozpadá do jednotlivých epizod, byť na sebe zdánlivě nenavazují. Ne, jsou naopak propojeny, a ne pouze autorčinou osobou, ale čímsi, co je přesahuje a co činí z prožitků ženy – žijící hlubokým duševním životem, vzpomínající a prožívající – text, jenž rezonuje.

M jako memory

Závěrem krátká poznámka k názvu: je jistě dobře, že se ho překladatelka Lýdie Kárníková nepokoušela přeložit, může totiž odkazovat na jednu linku newyorské podzemky, ono M ale může odkazovat i – třeba – na slovo „memory“, ale i „mystery“. A substantivum „train“ také neznamená pouze vlak, ale také třeba sled či pochod…

„Jak to, že se touláme daleko jeden od druhého, a vždy se znovu sejdeme?“ ptá se Patti Smith. Odpověď je prostá: u textu, jakým je M Train, to ani jinak být nemůže.

Patti Smith: M Train - vzpomínky. Vydalo nakladatelství Dokořán, 2016.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoAbych psal, musím být rozzlobený, říká punker Wattie Buchan

Skotští punkeři The Exploited vydali poslední album před více než dvaceti lety. „Důvodů je mnoho. Prošel jsem si depresí. Abych mohl psát punkovou hudbu, musím být rozzlobený. Přitom jsem už dlouho šťastný,“ vysvětlil frontman kapely Wattie Buchan. Rozhovor České televizi poskytl při vystoupení na festivalu Mighty Sounds v Táboře.
před 2 hhodinami

VideoOdbourává stres a uklidňuje. Projekt chce ke čtení přitáhnout více Čechů

Čtení považuje za prospěšné přes 80 procent populace, zároveň však téměř třetina dospělých nezvládne ani jeden titul za rok. V průzkumu to zjistila iniciativa Čteme za nároďák. Její strůjci chtějí k literatuře – kvůli jejím přínosům – přivést víc lidí. I krátká chvíle s knihou podle nich odbourává stres a stimuluje pozornost. Vědci si všimli, že děti chtějí číst o svých konkrétních zálibách, při výběru knihy je proto důležité zjistit, co je vlastně baví. Děti-čtenáři pak bývají podle výzkumů v budoucnu úspěšnější i spokojenější. Benefity pokračují v dospělosti, četba podporuje empatii, uklidňuje a zlepšuje koncentraci. Odborníci doporučují začít třeba stránkou denně, dospělí si mohou zdravý návyk vybudovat právě během čtení se svými dětmi.
před 5 hhodinami

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
včera v 10:02

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Evropský pohled