Recenze: Obr Dobr potvrzuje, že Spielberg netočí blbé filmy

Holky ze sirotčince sice říkaly, že strašidelná hodina začíná o půlnoci, ale Sofie dobře ví, že je to až kolem třetí, kdy je jediná vzhůru, jako tehdy, kdy jeho obří stín zaclonil lucerny a obrovitá ruka se protáhla oknem do jejího pokoje. Zavinila si to sama, protože porušila základní pravidlo: Nikdy nevstávat z postele, nechodit k oknu a neodhrnovat záclony! Tak začíná příběh nazvaný Obr Dobr, který potvrzuje další pravidlo, že Steven Spielberg nikdy nenatočí prvoplánově blbý film.

Tenhle obr zrovna moc nenarostl, jen nějakých osm metrů, a je to vegan, který se na rozdíl od masožravých soukmenovců z Obří země cpe zeleninou a nežere malé děti. Tím si však Sofie nebyla úplně jistá, takže se (jakkoli je to odvážná holka) zpočátku možná malinko bála. Z londýnského sirotčince je to do Obří země kus cesty, ale obřími skoky jste tam raz dva. A vypadá to, že tu s tímhle dobromyslným kolohnátem, který chytá sny a pak je speciální trumpetou fouká dětem do pokojů, stráví zbytek života.

Staré dobré časy Hooka a E. T.

Klika je, že je to opravdu moc hodný obr, jak ostatně signalizuje název originálu, jenž zní The BFG (Big Friendly Giant), který inovativní český překlad změnil na Obra Dobra, jenž zejména v pátém pádě, kterým (ve filmu poměrně často) voláme Obře Dobře, zní poněkud kostrbatě.
Sofie a její nový kámoš se dali rychle dohromady hlavně proto, aby svět zbavili devíti lidožravých obrů, kteří gastronomicky ujíždějí na člověčině. Jmenují se Flákožrout, Kostikřup, Drtichlap, Děckožvyk, Chroustomas, Chlemtohrd, Děvozmar, Krvešpunt a Řezníček, jsou urážkou obřího rodu a je jasné, že své stravovací návyky jen tak nezmění!

Knihy pro děti jsou v tvorbě Roalda Dahla nepřehlédnutelné a na některé z nich si už filmaři troufli, například Burtonův Karlík a továrna na čokoládu nebo Fantastický pan Lišák od Wese Andersona. V roce 1989 jsme se dočkali animované verze The BFG, což bylo zahřívací kolo, než do téhle látky šel Steven Spielberg, který představil svoji hranou verzi na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Snad chtěl po úspěšném Mostu špionů změnit žánr a připomenout si staré dobré časy Hooka a E. T.

Stylově mu u toho pomáhá stará dobrá parta: Janusz Kaminski za hodně barevnou kamerou, soundtrack Johna Williamse a Melissa Mathisonová, která je podepsána pod scénářem. Premiéry se nedožila a je jasné, komu svůj (prozatím) poslední spektákl Spielberg dedikoval. Výsledkem je řemeslně bezchybná fantasy o dvou osamělých outsiderech pro (skoro) celou rodinu. V její nabídce je od všeho trochu a její slabinou je právě to, že by tu mělo být od všeho (kromě stopáže) ještě o něco víc. Tak, aby Obr Dobr trochu rozpačitě nepůsobil, že vlastně nikam nechvátá, místy tak trochu přešlapuje na místě a nezačal (zejména v některých konverzačních pasážích) lehce nudit a ty méně trpělivé dokonce prudit.

Dobrodružný, laskavý a úsměvný

A to si jeho protagonisté nezaslouží, zejména obr Marka Rylance, který slyší všechna tajná šeptání světa a jehož projev by vyžadoval zručného logopeda, jenž by ho ale spolu s jeho novotvary zbavil i jeho svérázu. Rozsah jeho filmového herectví je úctyhodný, neboť sahá od Jaye v artovém, intelektuálním pornu Intimita přes oscarového ruského agenta Rudolfa Abela v Mostu špionů (kde padl Spielbergovi evidentně do oka) až po CGI Obra Dobra, jehož vlídný kukuč je výrazem maximální dobroty.

Zato sympatie k přemoudřele statečnému děvčátku Sofii (až příliš spořádaná Ruby Barnhillová) jsem, přiznávám, ze sebe musel povinně dolovat. To ale nic nemění na tom, že triky jsou bezchybné (za sto čtyřicet mega je to povinnost), atmostéra místy podmanivá a celkový mix spielbergovsky dobrodružný, laskavý a úsměvný.

Zejména děti si to s touhle dvojkou budou užívat, čímž nechci naznačovat, že je to opus úplně infantilní. Navíc se s ním slušně popasoval i český dabing, který to neměl jednoduché. Obr Dobr nepatří ke Spielbergovým vrcholům, ale ostudu mu neudělal. Vlastně vám přeje, aby všichni vaši obři byli jenom dobří a nafoukali vám v noci jenom hezké filmové sny, které budou znít jako někdo, s kým se máte rádi.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 12 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 12 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 14 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 17 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 23 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...