Někdy je velmi zajímavé sledovat dlouhodobě činnost kurátora a logicky i jeho nejbližší okolí. U Petra Vaňouse, při jeho tvůrčí plodnosti, se to přímo nabízí. Nejen, že má zodpovědnou a namáhavou každodenní práci a je navíc redaktorem týdeníku A 2, je hlavně tvůrcem a organizátorem celé řady zajímavých výstav. Zprvu to vypadalo na cílenou prezentaci okruhu blízkých známých mladých tvůrců, dnes však musíme konstatovat, že jím vytvářené výstavy přinášejí stále širší pohled na současnou českou mladou scénu. Vidíme sice vždy alespoň trochu sestavu kurátorových oblíbenců (bez pejorativního podtextu), stále častěji doplňovanou o další nová jména. A pak už stojí za to těšit se na další Vaňousův dárek, protože pro mnohé autory jsou to první průniky do renomovaných výstavních síní (a logicky pro mnohé diváky první kontakt s doposud ukrytými jmény).
Tou renomovanou síní je v tomto případě po krátké době existence od svého znovuzprovoznění Topičův salon, kde je výstava, o které je dnes řeč, představena. A zde poznamenávám, že otevřít dveře novému Vaňousovu výběru bylo dobrým krokem, protože jím namíchaný koktejl je přece jen svěží, pracující s kontrastem i výrazným vizuálním rytmem celé nabité instalace.
Kurátor logicky reaguje na současnou názorovou i formální pestrost a rozmanitost mladé tvorby, kde neabstinuje ironie, skepse, sarkasmus i nejrůzněji poskrývaný humor. Celý soubor, nazvaný lehce atomově Nukleární rodina, je představován možná trochu nadneseně jako transmediální projekt. Je postaven na výběru děl jedenácti autorů (J. Czesaný, J. Farmanová, R. Hábl, M. Hošková-Hošťálková, J. Janovský, J. Kasalová, KW, M. Korečková, J. Novotný, J. Petrbok a D. Šubrtová). Jejich sestava se řídila výběrem konkrétních realizací, přičemž projekt má reflektovat vnitřní krajinu vědomí současného jedince. Toto téma má propojovat celou prezentaci, která ovšem vůbec ani v náznaku není klasickou tematickou výstavou, protože to v tomto případě ani nejde. Obsahuje díla formulovaná různými jazykovými strukturami a postupy. Jak podtitulek názvu výstavy zdůrazňuje, vnoříte se na pomezí technologických žánrů, jsou zde malby, kresby, objekty, videa a fotografie.
Přestože kurátor zdůrazňuje, že většina zde představovaných spolu ještě nikdy nevystavovala, jsou právě z Vaňousových aktivit známí. A tak například sledujeme další precizní kresebný soubor M.Hoškové-Hošťálkové, stále více přitvrzující a přitom vtipnou erotiku Markéty Korečkové, zajímavý posun v malbě Jonáše Czesaného, celou první část výstavy ovládající triptych J.Petrboka. Výstava je přepestrou přehlídkou, která Vás nebude nudit, a i když už jste připraveni odcházejíc vytvářet si konečný závěr, vybafne na Vás jelení koutek J.Kasalové. Nukleární rodina je z rodu výstav, které Vás v žádném případě nenechají dřímat, otevírajících až přehlídkový pohled do ateliérů dneška.
Topičův salon,Praha 1, Národní 9, 1. patro
17,hodin,topicuvsalon@volny.cz,INtroCITY / Nukleární rodina
Jonáš Czesaný, Jana Farmanová, René Hábl, Marta Hošková-Hošťálková, Jakub Janovský, Jana Kasalová, KW, Markéta Korečková, Jaromír Novotný, Jiří Petrbok, Dagmar Šubrtová
