Recenze: Kafkův Proces je v pražském Národním divadle aktuální i beze slov

3 minuty
Události v kultuře: Kafkův Proces jako balet
Zdroj: ČT24

Balet Národního divadla v Praze jako svou poslední inscenaci končící sezony představil adaptaci románu Franze Kafky Proces. Jak soubor v choreografii Itala Maura Bigonzettiho přečetl beze slov toto výsostné slovesné dílo?

Zpracování námětů z Kafkovy tvorby tanečním jazykem není ničím výjimečným. Připomeňme velmi zdařilé dílo Kauza Kafka Attily Egerháziho v Českých Budějovicích nebo Proměnu pod taktovkou Dekkadancers v Plzni.

Choreograf Mauro Bigonzetti, který je podepsán pod v Praze uvedenou inscenací Kafka: Proces (světová premiéra se uskutečnila roku 2015 v Hannoveru), nezapře svou lásku k vokální tvorbě. Už při pohledu na výběr skladatelů k inscenaci tušíme, jakou náladu můžeme na jevišti očekávat: od renesančního tvůrce Carla Gesualda přes renesančně-barokního Claudia Monteverdiho, raně barokního Tarquinia Meruly a barokní mistry Dietricha Buxtehudeho a Antonia Bononciniho a dále ruského romantika a symbolistu Modesta Petroviče Musorgského až po významného polského komponistu dvacátého století Henryka Góreckého.

Téma, které si tvůrci vytyčili, je čitelné: místo doslovného vyprávění příběhu se soustředí na hledání lidskosti a lásky ve světě byrokracie, na víru v pravdu při střetu s formalismem. Tematizují vzájemnou lidskou manipulaci i nezlomnost jedince stavícího se vůči odlidštěnému řádu. Tohle všechno můžeme z inscenace vyčíst, a to v provedení více než zdařilém. Černobílé kostýmy na jednoduché scéně tvořené perfektně situovanými projekcemi jsou výmluvné, a přitom nezastiňují tanec.

Kafka: Proces (Balet Národního divadla)
Zdroj: Národní divadlo Praha/Martin Divíšek

Prostor Stavovského divadla, v němž je balet Kafka: Proces proveden, zaplňují lyrické vokály a „jednoduché“ melodické linky; ve vibraci hlasivek cítíme pohnutí. Skladby, které dokážou v několika tónech obsáhnout sílu lásky a víry, ale i smutek z nevyhnutelnosti konce. Díla dokonalá a krásná – pro běžného posluchače však mohou představovat náročných devadesát minut. Zde se dostáváme k prvnímu úskalí, které inscenace přináší – je jím nemožnost diváckého oddechu od kumulujících se tragických motivů.

Obdobně se to má s účinkem tanečního projevu, který souboru vtiskl Mauro Bigonzetti: originální pohybové motivy, využití aktuálních technik pro vyjádření potřebných vztahů a emocí… Skvělé detaily, například v milostném duetu. Choreografie souzní s harmonií hudby. A přece: pohybové skvosty, které prokazují velké choreografické umění, neudrží tah a sílu pro dialog s vybranou hudbou po celou dobu.

Celou recenzi na inscenaci Kafka: Proces si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025
Načítání...