Skončilo století umění, začíná století pedagogiky. To je citát, který jsem našel v autorových rozsáhlých poznámkách vědce a pedagoga, a v tomto případě samozřejmě i tvůrce. Ona návštěva v rozkošném příbramském Ernestinu budiž pro vás ponorem do vizuální stopy složitého, ale současně i tvrdohlavého přístupu vědce, kterého doslova zatkla role struktur v našem světe vizuálních kultur a současně mnohaleté bádání o vztazích mezi výtvarným uměním a naším současným životem.
Výstava je vlastně jakýmsi souhrnem či dokladem o různých etapách Vančátova soustředěného průzkumu, který se dotýká - od nejrůznějších strukturálních teorií, praxe a výkonů po analýzy účinnosti - obrazové stránky nových médií. Zajímá ho několik desítek let probíhající zásadní změna vnímání výtvarného díla v současnosti, logicky vývoj jeho struktur i používaných technologií.
Sledujeme fázi vývoje současného umění, které se zřeklo zobrazování skutečnosti, působí však na naši mysl vybuzováním vlastního zážitku, křehkého, velkolepého a neopakovatelného. Některé jeho kroky jsou pak vysvětlitelné i tím, jak zkoumá využití nejnovějších poznatků a výsledků současné tvorby ve výtvarné výchově.
Budete určitě překvapeni nad šíří jeho záběru – používá nejrůznější způsoby komunikace, klasické i zcela moderní technologie, navíc s notnou dávkou zjevného i skrytého humoru, který je mu bytostně blízký. Ten nám také dává schopnost pojmout tuto výstavu jako akt komunikace zevně příjemné a hravé, otevírající divákovi intimní průhled do tvůrcova komplikovaného světa.
A tak hned u vchodu zaujmou dvě velkoplošné koláže z autorských fotografií, dílo mladé sdělením a formou, i když vzniklé před více než 22 lety (7 virů a Řecký dům). V prvním sále spatříme pak také hluboce filozofické (ale současně pěkně ironizující) dílo, podle kterého nazval Vančát celou výstavu a kterým otevírá celou řadu důležitých a zajímavých otázek. Je to soubor dokola stojících osmi obrazů, otočených k sobě čelem, které k tématu „Obrazy nás pozorují“ předkládají zásadní dotaz: Co doopravdy mohou tyto obrazy vidět? Vlastně všechny obrazy světa? Odpověď je mnohoznačná a opět směřuje k analýzám, formulaci postojů diváka, vybuzení introspekce vlastních pohledů a chování…
Uvidíme první české videoinstalace (konec let osmdesátých) nebo také jednu z křehčích forem děl socioartu, vytvořených společně i separátně pod Vančátovým vedením dnes nejznámějšími autory všech generací. Sami budeme dovedeni ke spoluautorství jednoho již známého (a populárního) interaktivního díla (Struktury) a uvidíme i velmi zajímavé počítačové realizace.
Výstava je ponorem do myšlení vysokoškolského pedagoga a vědce, čitelným a i zde podávajícím zprávu o světě vícevrstvých struktur a jejich vztahů.
Závěrem ještě jednu z poznámek, která Vančátovou prací proniká: Máte-li tomu všemu rozumět, nedívejte se na obraz. Dívejte se na sebe, jak se díváte na obraz. Snadno pak zjistíte, jak a kde spatřit tu dýmku.
Obrazy nás pozorují - kurátoři: Vladimír Havlík a Matěj Smetana; kde: Galerie Františka Drtikola, Zámeček Ernestinum, Příbram; kdy: do 27. února 2011.
- Jaroslav Vančát / Struktura D zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2318/231734.jpg
- Jaroslav Vančát / 7 virů a Tlaková vlna zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2318/231732.jpg
- Jaroslav Vančát / Dialogy zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2318/231736.jpg
