Recenze: Jan Pfeiffer / Extenze

Při hledání nic nevynecháme, a přesto jsme na konci všech našich hledání zpátky na začátku a toto místo opět objevujeme (T. S. Eliot). Toto je citace z tiskové zprávy k videoinstalaci Jana Pfeiffera v Domě U Zlatého prstenu, pozdně renesančním paláci, přiléhajícímu k Laeta curia, Veselému dvoru, jak se v době největší slávy říkalo Ungeltu, kde se děly neuvěřitelné a doslova importované věci.

Já si pamatuji v letech sedmdesátých Ungelt zcela zdevastovaný, kdy poskytoval nádherné místo pro nejrůznější dětské a pubertální hry a výlety (do světa i do sebe). A právě ona prostora, kde spatřujeme dnes Pfeifferovu videoinstalaci, bývala černá, bez světla, podlahy a mohly se tu ve fantazii tajného návštěvníka odehrávat nejrůznější děje. Asi tam běhali i takovíto muži (viz dále), v oné fantastické prostoře bez pána, lehce zakryté zrezlým krablovatým poodchílpnutým plechem… (co vše Praha ztratila, co vše Praha získala…)

Start Jana Pfeiffera je obdivuhodný, v pouhých šestadvaceti letech má za sebou řadu pozoruhodných děl, kterých si bystrý divák nemohl nepovšimnout. Mne, urbanofila, zaujala jeho společná výstava s Lukášem Machalickým Soukromá vzdálenost, realizovaná v červnu 2009 v pražské MeetFactory, kde pracoval s imaginací a vyzařováním měst pomocí kreslených animací poměrně krkolomným a překvapujícím způsobem. Vložil jsem si ho do kreslířské škatulky – a ono to nakonec vše probíhá překvapujícně jinak, jak ostatně potvrzuje celá řada autorových i společných výstav v Praze, v Čechách i na Slovensku, ale také v Rakousku, USA, Singapuru, Itálii, Rumunsku, Rusku a Německu.

Cit pro místo a prostor mu však samozřejmě zůstal a s ním právě pracuje na instalaci Extenze. Ta vznikla za jeho stipendijního pobytu na Cooper Union v New Yorku. Divák spatří poměrně jednoduchý děj – muže (v tomto případě autora) běžícího po kruhové dráze v (tomto případě) naprosté tmě. Ano, onen můj čarovný prostor, kde posléze bývaly také šatny, se podařilo naprosto světelně utěsnit a vzniklo tak ideální prostředí pro Pfeifferovu prezentaci.

Sama postava vypadá v podstatě tak, jak bychom ji ve tmě viděli neviděli, je těžko pozorovatelná, neostrá, nepopsatelná. Tím, že prostor můžete navštívit pouze sami, otevírá se vám možnost vlastní imaginace, spolvytváříte příběh, ve kterém vám nikdo nepomůže, nikdo vVám nenabídne pomocnou ruku. Snad jedinou berlí je zvuk, který však nesděluje nic jiného než běžný produkt běžících bot… Jste vtaženi a sami rozhodnete o tom, kolik času a kolik vstřícnosti sobě i dílu nabídnete. Máte výhodu naprosto nekonkrétního okolí, jeviště.

Pro mne navíc je instalace obdařena, jak jsem už výše naznačil, obohacujícím kouzlem zmizelého. Ale to je luxus starce.

kde: Galerie hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, přízemí; kurátorka: Sandra Baborovská; kdy: otevřeno úterý-neděle 10:00–18:00, výstava potrvá do 10. října; doprava žádná, dříve tram č. 1; vstup zdarma

Jan Pfeiffer / Dosah
Zdroj: ČT24/JoVo

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 5 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 15 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...