Herbert Tobias, jehož výstava se koná v pražském Rudolfinu, byl zájemcům z řad českého publika již poměrně dokonale představen sérií informací, článků, rozhovorů. Nám je tento autor blízký z celé řady důvodů – a to nejen pro šíři svého záběru. Výrazně se liší od globální americké scény, zejména od zde vystavovaných špičkových představitelů – Nan Goldin, Annie Leibowitz a dalších.
Pro mne, který vždy byl atakován existencí neuvěřitelného uzavřeného Západního Berlína, je Tobias především jakýmsi fotokronikářem tohoto zoufalého a přitom jednoznačně silného místa. Měl s ním zkušenosti všeho druhu – zpočátku nepřijímán, později, po svém návratu, spoluvytvářející nefalešnou auru místa, k jehož poznání bychom se měli znovu a znovu vracet. Pro mne je výstava převážně zprávou o Herbertu Tobiasovi a Berlíně. Připomeňte si při její návštěvě i tento úhel pohledu, pátrejte po tváři města, které z velké části zničeno povstalo k závratným výšinám.
Tobias, žijící v Berlíně svůj divoký a ve finále sebedestruktivní život, přináší rozsáhlou zprávu. Zprávu o zničení, rozdělení, uzavření na straně jedné, ale také o horečnaté touze po životě, výstavbě, sexu, hledání a svobodné tvorbě na straně druhé. V době, kdy jsme u nás tuhli údivem nad tím, kam se může český národ propadnout (a je otázka, zda to nebylo propadání navždy těžce poznamenávající a likvidující), probíhá v Berlíně (samozřejmě západním) celá řada úžasných projektů, viditelně obohacujících tvář obřího města (dodnes udivující, více než čtyřicet let fungující IBA - Internationale Bau Ausstellung za účasti všech nejslavnějších světových jmen, ponechávajících po sobě důležité realizace), tak posouvajících dějiny světového výtvarného umění, filmu, divadla, hudby, literatury i filosofie.
V troskách megaměsta se potkávaly ty největší osobnosti, ať už německé či mezinárodní scény, které ochotně ve svých oborech pomáhaly znovuzrození. A Tobias, jakoby namátkově, tuto úžasnou scénu zblízka sleduje a dává nám o ní i dnes vzrušující zprávu. Děje se to vše jakoby náhodně, i když kurátor výstavy nám nabízí pomocná vodítka vytvořením tematických kapitol.
Město práce, vědy, ale také město mnoha pohlaví, předkládá svoje hořké kouzlo i svůj rychle se vracející lesk. Nevidíme sice ony stovky kilometrů čtverečních nádherných bohatých vilových čtvrtí, ale cítíme je v zádech. Sledujeme divoký Kreuzberg, Kurfürstendamm, bary, kavárny, sauny, trosky obchodních paláců a kostelů. Před námi se střídají inscenované fotografie i nečekané dokumentární záběry. Poznáváme hlavně Tobiasovo myšlení a život, to vše v popředí jednoho z největších zázraků poválečné Evropy. Zrození města, zrození města s myšlenkou a naprosto liberálním životem. Většinou Čechů dodnes neobjeveného Západního Berlína.
Za tuto výstavu děkuji, i když jinak, než ostatní. Pro mne je Tobias jedním z nejdůležitějších umělců tohoto města. Čekal dlouho, než jsme ho objevili - dvacet osm let.
