Málokdy má v posledních letech recenzent to štěstí, že může, komentuje novou výstavu, přivítat spolu s ní také novou výstavní síň; již delší dobu opak bývá pravdou. Myslím tím opravdovou, kvalitní, velkou výstavní prostoru. Takové výjimečné štěstí máme právě teď - výstavou prací vybraných studentů katedry fotografie FAMU totiž byla zahájena činnost nové galerie, kterou otevřela Akademie muzických umění v Hartigovském paláci na horním Malostranském náměstí, v místnostech bývalé "lapačky na turisty", předražené velkorestaurace Avalon.
Tři dobře osvětlené výstavní sály a další prostor ve schodišťové hale jsou součástí nového místa, kde budou moci být - podobně jako v obdobných galeriích dalších vysokých uměleckých škol, na Akademii a na Vysoké škole umělecko-průmyslové - prezentovány práce studentů této i dalších bratrských škol po celé republice. Tady se bude zjevně jednat hlavně o fotografii a sesterská audiovizuální média, určitě také scénografii a podobně.
Někteří studenti jsou nepochybně okouzleni spíše módními postindustriálními výstavními prostorami, které zdánlivě dávají řadu neformálních možností pro určité atypické prezentace a tato prostora je v jejich očích až příliš definitivní. Klasická, neutrální a dobře vybavená galerie těchto rozměrů, kterou bezesporu GAMU (Galerie akademie muzických umění) je, ale může být kvalitní základnou pro nejrůznější druhy prezentací.
A hned první prezentace je výstavou, která dokumentuje překvapivě vyzrálou úroveň vystavených souborů či děl. Kurátorka výstavy Helena Musilová zvolila vtipně téma vzniklé z přesmyčky slova GAMU - GAME neboli hra. Rezignovala tím na slavnostní složitou přehlídku oficiálního typu, což by se při otevření nové školní galerie očekávalo, a vybrala práce celkem dvanácti autorů, studentů všech ateliérů od prvního do pátého ročníku FAMU, jejichž práce konvenovaly se záměrem svým obsahem i kvalitou. Logicky využila předpoklady dané věkem tvůrců, totiž jejich vztahu ke hře, kdy je hra všudy přítomna jako nejvážnější možná záležitost, jako komunikační spojení s tělem, realitou či hrou na realitu, kdy se virtuální realita stává skutečností.
Vystavená díla oscilují od klasického dokumentu po inscenované fotografie a nové technologie. Pestrý celek nabízí řadu nových a ojedinělých zážitků. Kateřina Držková a Daniela Matějková ve svém výběru z rozsáhlejšího souboru Parafráze nabízejí záběry z vtipných několikahodinových inscenačních performancí, ve kterých vstupují do svérázného tvůrčího dialogu s díly známých a často slavných tvůrců. Tyto akce Daniela Matějková fotografuje jako realizaci a přípravu dialogu přímo ve slavných výstavních síních před či mezi díly takových osobností jako Beuys, Fatmi, Sikora, Kelly a dalších, a vytváří tak svérázný komentář. Jak potvrzuje kurátorka, nenahraditelná je živá atmosféra plná napětí a spontánních reakcí zúčastněných (od vzrušených návštěvníků, sledujících akci s novým ponorem do díla tvůrce, kterému by jinak věnovali obligátních deset vteřin, až po rozčílené kustodky či vibrující poplašné systémy).
Student prvního ročníku Martin Vosáhlo, ovlivněn rodinnou tradicí aktivní účasti na kostýmovaných vojenských vzpomínkových akcích - reinscenacích slavných bitev -, představuje dramatický, ale také vtipně ironický komentář k oné hře změny identity, nejen osobní, ale i časové. Zkouška jiného modelu existence i chování a současně hra s médiem vytváří nečekaně silnou sérii. Vojtěch Froehlich připomíná bezděky některá díla praotce videoartu Woody Vaschulky, jeho abstraktní světelné hry jsou ve finále prozrazeny jako osamělou kačenkou zdynamizovaná vodní hladina.
Vladimír Šigut prezentuje svoji sérii pornokabinek v opravdu mistrném nasvícení zasvěceného pološera, Jáchym Kliment potěší svými sudkovskými atmosférami každého znalce české fotografie. Kartarina Smiková pobaví svými panenkami, potvrzujícími doslova, že život je hra, zajímavá spojení kresby a fotografie přináší díla Terezy Příhodové. Kvalitu výběru a výstavy samé podtrhují i další autoři, pracující s medii od barevné fotografie po digitální tisky (Babuščák, Diringerová, Malý, Mlynarič). Jan Měřička připravil graficky dobře zalomený a vzorně vytištěný katalog, dobře mapující celou, zdánlivě nijak rozsáhlou, ale přesto významnou a pohlednou výstavu.
GAMU, Galerie Akademie múzických umění v Praze, červen 2008. Hartigovský palác, Malostranské náměstí 12, Praha 1.
