Markéta Urbanová se dnes sice okrajově věnuje videoartu, pracuje však v oblasti malby a manipulované fotografie. Zabývá se průběžně tematikou veskrze figurální, pracuje s klasickou olejomalbou, jednoznačně jednou z nejtěžších disciplin výtvarné tvorby. Možná jako jedna z mála se často v citacích vrací k opravdu starým mistrům štětce – odkazuje na Velázqueze, Rubense, Goyu. Liší se tím zcela logicky od řady spolužáků, jejichž hledačství občas končí ve výkladní skříni vedlejšího řeznictví.
Což ovšem neznamená dnes v žádném případě záporné hodnocení, doba si žádá jiný pohled, může jej mít. Ale: Urbanová ví, že jen s dokonalou malbou by a priori nezaujala ani diváky, a možná ani sebe. The Chemistry Gallery předvádí zajímavý koncept, který může samozřejmě kritik raz dva roztrhat, anebo si jej hedonisticky vychutnat a přistoupit na předkládanou hru.
Totiž téma z Fibichovy a zejména Schillerovy Nevěsty messinské není nezajímavé, ba dokonce až podezřele schizofrenní, na okraji tehdejšího bulváru. Eroticko-existenciální zápletky ve zdánlivě rozvětveném světě vztahů skončí jako intimní katastrofa. Strnulé postavy zděšených hlavních interpretek - či interpretky - dokumentují na jedné straně možný svět neuvěřitelných rafinovaných skrytých vazeb a postavení ženy v onom velmi pohledném období, na straně druhé samozřejmě, jak jinak, autorčino tvůrčí mistrovství.
A že nechala po letech zazářit mladistvou Milenu Dvorskou v jedné z variant oné tragedie, jenom svědčí o odvaze autorky i kráse a magnetismu bývalé filmstar padesátých let. Doložení instalace designem z dílny Josefa Hoffmana a J. Jaroše už svědčí o postpostpostpostmoderním konceptu, cestě napříč časem, kterou ocení opravdoví gurmáni. Co jim ostatně zbývá - když vidíte v akci Hoffmannův nábytek skloubený s Jarošovými vtipnými skleněnými sety v zajetí krajkové tragédie, nevyhnete se ustrnutí a překvapení.
Chemistry tak tuto výstavu řadí k některým labužnickým výtvorům pařížské scény padesátých let v módně postburžoasních salonech na obou březích Seiny, čímž potvrzuje svoji přece jen pro Prahu výjimečnou orientaci. Kéž by tento svůj vtip neztratila při dalším směřování, které slibuje jména sice populární, ale mám obavy, že nikoliv takto ohebná.
Markéta Urbanová: Černá - The Chemistry Gallery, do 4. října.
Markéta Urbanová je jednou z úspěšných absolventek ateliéru klasické malby na Akademii výtvarných umění v Praze (pod vedením profesora Berana). Jako Turnovačka studovala ve svém rodném městě obor zlatnictví na tamní střední uměleckoprůmyslové škole. Po škole byla několik let činnou pedagožkou, na Vyšší odborné škole Václava Hollara či na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystavovala v celé řadě prestižních galerií (galerie U prstenu v Praze, galerie Nova v Praze, galerie AVU, kaple na Spálově u Semil, Mánes, sýpka ve Vlkově, Wortnerův dům v Českých Budějovicích, na hradě Sovinec,v Rodově v Polsku, v Amembergu v Německu, v muzeu v Kašperských horách, ve Veletržním paláci v Praze, v Novoměstské radnici v Praze, v Číně v Charbinu, Jushin muzeu, v Art Black v Pardubicích, v Drienbergenu v Nizozemsku a v Lounech v galerii XXL).
