Divadlo v Celetné – soubor Kašpar díky aktivitě herečky a dnes již dramatičky Mileny Steinmasslové zařadilo do svého repertoáru její dokumentární hru s názvem Izolovat, ale zachovat. Text zpracovává pohnutý osud Michaila Bulgakova, který po úspěšných začátcích upadl do Stalinovy nepřízně a až do konce svého života musel o své dílo marně bojovat. Dramatický svár mezi touhou i nutností tvořit a zvůlí moci, která každou tvorbu dusila a programově ničila, je nosnou linkou pro zajímavé představení v režii Šimona Dominika.
Po režijní i herecké stránce je Steinmasslové text značně náročná záležitost pro inscenování. Obsáhnout celý spisovatelův život, a to jak tvůrčí, tak soukromý, předpokládá mnoho dat, postav i prostředí. Inscenátoři se spolehli především na slovo a rychlý, někdy až překotný rytmus.
Člověk, Ďábel a Stalin
Bulgakovův životní boj divákům zprostředkovávají tři herci a jeden hudebník, přičemž Milena Steinmasslová hraje obě ústřední postavy, označené v programu jako Člověk Jelena, tedy třetí žena Bulgakovova Jelena Šilovská, a Člověk Michail, tedy Bulgakov.
Vše se odehrává v náznaku a divadelní zkratce. Uprostřed prázdné scény stojí otočná kovová konstrukce, která umožňuje představení rytmizovat. Na jedné straně jeviště leží hromádka knih a písemností (prostor Jeleny, která se snaží uspořádat Bulgakovovu pozůstalost), na druhé straně je umístěn Hudebník (Ivo Novák), jehož improvizace dramatický děj zdařile doprovází a účinek umocňuje, navíc v určitých momentech do děje vstupuje hlášením dalšího úmrtí významné osoby tehdejších let.
V pozadí jsou umístěny jakési divadelní lóže a galerie, což je z větší části prostor pro herce Petra Halíčka, který představuje postavu Tajemníka a další postavy včetně Stalina.
Působivý kaleidoskop
Herecký stěžejní part leží na Alexandru Minajevovi a především na Mileně Steinmasslové. Minajev, v roli Ďábla s pohyby kocoura (odkazující stylizace na postavu z románu Mistr a Markétka), je protihráčem Steinmasslové v roli Bulgakova. Ďábel posunuje děj, vytváří překážky, komentuje, manipuluje s konstrukcí, vytváří dusivý tlak svou energickou naléhavostí a překotností. Náročný úkol Minajev zvládá, ale přece jenom ve chvílích, kdy mluví rusky, je o poznání jistější a přesvědčivější. Složitý text v češtině jeho expresivní výraz trochu sráží, je vidět a slyšet, že se s českým textem zatím trochu pere.
Milena Steinmasslová si jako autorka i představitelka hlavní mužské role vytyčila nesmírně těžký úkol. A nutno říci, že více méně obstála. Jako autorka sestavila z životních peripetií tragického básníka působivý kaleidoskop, který nejenom ukazuje Bulgakova jako živoucí bytost, zároveň se jí podařilo vytvořit reálný obraz doby, která se vymkla z kloubů.
Proč žena hraje muže
Pokud se ovšem jejího hereckého partu v roli Bulgakova týká, osobně jsem tak trochu na rozpacích. Ne, že by to herecky nezvládala, naopak, její výkon je obdivuhodný, a dokonce uvěřitelný, slouží celku, nijak se nepředvádí a především ví, o čem hraje.
Přesto mne nezbavila otázky proč? Záměr inscenátorů o jakési zcizení je zřejmý, výkon herečky výborný, stále se ale vkrádá myšlenka, zda by přece jen nebyl dopad představení ještě silnější, kdyby Bulgakova hrál muž.
To, že někde ve vzduchu visí otázka, proč žena hraje muže, je možná chyba rámce, tedy režijního uspořádání. Snad kdyby hra začínala Jelenou (která se zasloužila, aby Bulgakov jednou provždy neskončil v propadlišti dějin), jak uspořádává jeho dílo, a tím pádem vzpomíná, bylo by vše čitelnější a jasnější. Představení ale otevírá umírající Bulgakov, a tak je divák uveden do představy, že se jedná o jeho vzpomínky. Z inscenačního hlediska je tento začátek atraktivnější, nikoli však smysluplnější.
V každém případě v Celetné vzniklo zajímavé, citlivé a působivé představení, vzbuzující emoce, které přetrvávají i po opuštění hlediště. A s odkazem na název hry si na repertoáru divadla zaslouží zachovat, ne izolovat. Hru o Bulgakovovi uvedou v Celetné ještě 28. listopadu. Pak až v novém roce.
