Letošní 23. ročník festivalu Brutal Assault je za námi. Hudební akce, která vyvrcholila v noci ze soboty na neděli, se nesla ve znamení ohně, doutnající trávy, hasičských sirén i výpadků elektřiny. Nic z toho však nezkazilo jedinečnou atmosféru josefovské pevnosti a bezmála dvacet tisíc návštěvníků z celého světa, jež si tento metalový svátek nenechali ujít, se pod tíhou kytarových riffů oddávalo zábavě, a dokonce i tanci.
Kšilty nahoru, králové všech skejťáků na scéně
Ač festival oficiálně zahajoval až ve středu, odstartovala jej už úterní warm-up party, která byla nachystána pro nedočkavé návštěvníky, kteří se do Josefova začali sjížděl už od pondělí. Tu odstartovaly hned tři české kapely: pražští Beast Within The Sound, jež doplnila česká blackmetalová legenda Root, a trojlístek pomyslně uzavírali prachatičtí Gride.
Hlavní hvězdou předfestivalového večera však byli bezesporu američtí Suicidal Tendencies. Zakladatelé crossover thrashe a autoři nespočtu hymen všech skejťáků světa v čele s nezaměnitelným Mikem Muirem přibrali do sestavy další zvučné jméno – jednoho z nejlepších bubeníků Davea Lombarda (ex-Slayer) – a ač mají pánové na krku už požehnaně křížků, nic jim to neubírá na výkonu. Skvělou energickou show okořenili pozvánkou na pódium pro přítomné fanoušky a rozjeli party nevídaných rozměrů. Vynikající start, smeknout kšilty!
Brány pekla otevřeny, vzhůru do kotlů!
Oficiálně první festivalový den se nesl v duchu veder, sužujících nejen naši kotlinu několik posledních dní. Ani úmorná vedra však všem přítomným nezkazila radost v předzvěsti očekávaného. Po otevření bran a bezproblémového a plynulého odbavení mohly proudit davy lidí do areálu.
Tam na ně čekaly jako vždy dvě hlavní stage uprostřed pevnostních hradeb doplněné přírodní tribunou. Třetí klubová stage se nacházela za prostorami chill out zóny. Jako bonus si letos pořadatel přichystal pro fajnšmekry ještě dvě menší oriental stage, které se nacházely taktéž v prostorách odpočinkové zóny. Ta byla letos obohacena o autodrom a knihovnu, kde mohli znavení návštěvníci dát odpočinout jak tělu, tak mysli.
Klasické stánky s občerstvením nabízely jak širokou paletu jídel včetně speciální vegan uličky, tak nespočet stánků s nápoji všech druhů od pivních přes fresh až po absinthovou limonádu, která patří ke zdejším specialitám. V přilehlých uličkách unikátního prostoru josefovské pevnosti jste si pak mohli zajít do čajovny, kavárny nebo vinného sklípku či zapálit svíčku Lemmymu. Již tradičně bylo pro návštěvníky přichystáno i kino s pestrým programem.
Nově pak byl rozšířen areál o Bastion X, do jehož prostor byla umístěna výstava o metalovém undergroundu, v níž mohli pozorní návštěvníci zaznamenat kořeny festivalu samotného, jazzová kavárna, čítárna a zajít jste se mohli podívat i na uměleckého kováře. Zbylý prostor chill out zóny pak doplňovaly prodejní stánky s doplňky – koupit jste si zde mohli vše od triček po boty či přívěšky. Nechyběly samozřejmě ani dva stánky s festivalovým merchem. Vyžití pro návštěvníky tedy více než dostačující.
Den první: Kdo zavraždil Černou Dahlii? Čarodějové nebo kanibalové? Možná bloudí po boku Gojiry ve Ztraceném ráji…
První tóny rozezvučily areál úderem 14. hodiny. Středa se nesla na vlně death metalu, jež prvnímu dni co se stylu týče dominoval. Ten předvedli se vší parádou asi nejznámější představitelé tohoto stylu, američtí Cannibal Corpse. Jejich vystoupení byla klasická stará škola, jíž nelze nic vytknout, zároveň však ničím nepřekvapila, což nutně není na škodu. Úspěšně jim sekundovali o něco pestřejší The Black Dahlia Murder, jejichž rázný styl podtrhují skvostná kytarová sóla. Za zmínku pak určitě stojí i mexičtí extrémisté Brujeria, alternativci Helmet či Kršnu opěvujícího Shelter a především pak roztodivní Steve'n'Seagulls. Slyšet metalové klasiky na nemetalové nástroje prostě musíte! Na Metalegate stage bavili heavymetalisté Toxic Holocaust či elektroničtí Francouzi Horskh.
Vrcholem prvního večera bylo bezesporu vystoupení francouzské kapely Gojira. Ta je v posledních letech na vrcholu a její živá show patří k opravdu skvostným zážitkům. Jejich progresivní styl, jemuž nechybí patřičný drive, si získal nemalou oblibu i u českých fanoušků, díky čemuž jejich řady raketově rostou. Oku lahodící byla i vkusně doplněná světelná projekce.
Francouze na pódiu vystřídali další z matadorů hudební scény, angličtí Paradise Lost. Skupina pojmenovaná podle básně Johna Miltona se po experimentech s eletronikou vrátila ke svým death-doomovým kořenům a odehrála parádně znějící set, jež tvrdila především hutná basová linka. První večer uzavřeli blackmetaloví Tormentor z Maďarska.
Den druhý: Doutnající ochozy, hasičské sirény a blackout narušily výkon éterické Myrkur
Druhý den začal již v dopoledních hodinách. Načli jej pražští djentisté Between The Planets, kteří měli festivalovou premiéru, následovaní například deathmetalovými veterány Broken Hope nebo heavymetalovými Exhorder, kteří zavítali až z amerického New Orleans. Skvělé vystoupení měli též představitelé amerického hardcore punku H2O nebo Municipal Waste. Tito crossover-thrashoví maniaci umí rozjet solidní party a jejich energií nadupaná vystoupení mají koule jak se patří. Totéž platí i o deathcorových Carnifex nebo amerických Dying Fetus.
Večerní program druhého dne poznamenaly drobnější incidenty. Prvním byl výpadek elektřiny, který narušil koncert dánské multiinstrumentalistky Amalie Bruun vystupující pod pseudonymem Myrkur, což byla velká škoda. Blackout se netýkal pouze areálu samotného, ale celé části Josefova. Druhým pak byl požár na ochozech, jež zavinily pyrotechnické efekty. Nahrálo mu i počasí, jelikož po vyprahlých travních porostech se oheň začal rychle šířit. Pohotovost a rychlý zásah hasičů však katastrofickému scénáři udělal ráznou přítrž, za což si pánové vysloužili zasloužený potlesk a ovace.
Oba incidenty měly sice za následek ukončení programu na Oriental stage a na několik minut přerušily i provoz v některých stáncích, pořadatelé jej však zvládli se ctí. Zrušené koncerty proběhly v náhradním termínu a zbývající program se o pár desítek minut posunul. Portugalští gothici Moonspell, jež nahradili v programu původně ohlášené Pain, odehráli plnohodnotný set, stejně tak slovinští experimentální industrialisté Laibach, hardcoristé Converge a večer zakončili švédští blackmetalisté Marduk.
Den třetí: Když pódium ovládnou zvrácení Škarohlídi, nadupaní Ministry a z nebe padá černý déšť
V pátek se počasí trochu umoudřilo a již od ranních hodin vyprahlou půdu zavlažoval příjemný déšť. Pro vedrem umořené návštěvníky byl pokles teploty příjemným osvěžením, jež vlilo do žil chybějící energii. Ta však nechyběla účinkujícím dopoledního programu, který odstartovali karlovarští Cutterred Flesh, a především pak rakouští Insanity Alert, kteří kolem poledního rozjeli parádní divočinu. V té pokračovali čeští deathmetalisté Hypnos a skvělou jízdu předvedli i další Rakušané Harakiri for the sky.
Odpolední program patřil pražským Hentai Corporation, a to zcela zaslouženě. Kdo tyhle šílence ještě neviděl naživo, měl by to honem napravit. Hvězdy loňské warm-up party se v roce letošním přesunuly na hlavní stage. Jejich koncerty patří bezesporu k tomu nejlepšímu a zároveň nejšílenějšímu, co si dokážete představit, a snesete-li s nadsázkou ostřejší slovník, kterým je kapela při kontaktu s publikem proslulá, patřičně si to užijete. Můžete se tak mimo jiné dozvědět, že kdo se vyfotí s Luckou Bílou, tak umře, zcela jistě dostanete panáka něčeho ostřejšího a vzduchem budou létat flašky pana Danielse, o které se s vámi členové kapely rádi podělí. V Dačicích si už množná nezahrajou, ale to nám na Brutalu teda vůbec nevadí, protože tam my nejezdíme.
Večer rozpumpovali všechny přítomné kalifornští Terror svým hardcore punkem, a připravili tak živnou půdu švédským deathmetalistům At the Gates. Před devátou hodinou večerní opanovali pódium legendární instrumentalisté Ministry, kteří se po čtyřleté pauze rozhodli, že vlastně končit nechtějí, a ohlásili triumfální návrat, který zpečetili na Wackenu 6 let zpět. Chce se říci „Díky bohu za ty dary“, což sice nezní úplně metalově, nicméně dané rčení to vystihuje naprosto přesně. Kapela koncentrovaná kolem Ala Jourgensena zanechala dojem už na předloňském ročníku, kde její vystoupení patřilo bezesporu k jeho vrcholům. A tomu dostáli i letos. Ač představili především skladby ze své poslední, protitrumpovské desky, fanoušci se dočkali i starých osvědčených pecek. Celý setlist byl nadupaný patřičnou dávkou agresivity a brutality, která vás doslova vystřelí z martensek. Ač na hlavu amerického státu nadává v poslední době kdekdo, Ministry to umí tak nějak nenásilně a s grácií a stylem sobě vlastním. Jestli budete mít někdy příležitost zavítat na jejich živé vystoupení, rozhodně si jej nenechte ujít!
Až divadelní show pak předvedli polští Behemoth, kteří se po letech 2008, 2013 a 2016 vrátili na místo činu, aby zde vykonali svou černou mši. Kapela kolem charismatického Nergala předvedla vystoupení lahodící nejen sluchu, ale i oku. Propracovaná show, jíž dominují ohně, je dotažená do posledního černého puntíku od kostýmů přes pódiové zpracování až po bubenický duel se samotným Pánem pekel. Celý setlist završily černé konfety vystřelené do hlediště, připomínající pekelný déšť. Skvostné. Norský black pak našel zastoupení v Carpathian Forest a úplný závěr třetího večera patřil řeckým deathmetalistům Dead Congregation.
Den čtvrtý: Když pes žere psa a brazilská legenda mluví perfektní češtinou, dorazí i Evil Elvis. A pak si možná všichni zatančíme
Záverečné sobotní ráno patřilo již tradičně milovníkům grindu. Ti měli zástupce v italských Guineapig. Vystřídali je japonští doom metalisté Coffins a fanoušky metalcoru jistě potěšili australští Northlane. Technický death metal předvedli Origin nebo přední představitelé švédského deathu Unleashed či švýcarští Messiah.
Kdo je tady králem, ukázali jedni z nejúspěšnějcíh představitelů crossoveru, američtí Dog Eat Dog. Ti u nás vystupují poměrně často a poměrně rádi a my je za to máme taky patřičně rádi. Kapela zformovaná kolem frontmana Johna Connora je proslulá originálním mixem hip hopu, hardcoru a funku podtrženým typickým saxofonem a od devadesátých let patří mezi přední představitele tzv. skateboardové scény. Jejich vystoupení s nostalgií ocení nejen starší ročníky, ale zcela jistě s úctou i dříve narození. Stejně tak lze vyzdvihnout vystoupení rakouských satanášů Belphegor, kteří přilákali nejen fanoušky blacku.
K prvnímu vrcholu závěrečného dne patřilo vystoupení brazilské legendy Sepultura. Ta se představila nejen s novější tvorbou, ale potěšila i starými peckami jako Arise, Territory, Refuse/Resist nebo Roots Bloody Roots. Fanoušci byli nadmíru spokojeni, k čemuž jistě přispěla i skvělá čeština zpěváka Derricka Greena. Z Čech totiž pochází jeho manželka Dominika.
Jedním z headlinerů festivalu byl Glenn Danzig. Bývalý zpěvák kultovních Misfits a Samhain oslavil třicet let od založení svého sólo projektu, v rámci něhož připravil pro své fanoušky několik speciálních show. Jednou z nich byla i zastávka na Brutal Assaultu, která patřila k vůbec prvním vystoupením této ikony u nás. Danzig po dobu svého vystoupení zakázal jakékoli focení či záznamy na mobilní telefony či foťáky, na což striktně dohlížela festivalová ochranka. Těžko říct, zda šlo jen o manýr zhýčkané hvězdy, či vcelku logický odpor k nešvaru posledních let, ke kterému se někteří hudebníci kloní čím dál častěji. Zážitek z koncertu to však zcela určitě nikterak nenarušilo, a kdo vydržel po celou jeho dobu s telefonem poslušně v kapse, mohl si jej po dlouhé době vychutnat tak, jak se sluší a patří. To však nelze úplně prohlásit o nezaměnitelném vokálním projevu, díky němuž se Danzigovi přezdívá Evil Elvis. Zpěvák bohužel evidentně bojoval s nachlazením.
Lahůdkou sobotního večera bylo vystoupení sólového projektu norského hudebníka Einara Selvika Wardruna. Nadpozemská hudba spolu s nevšedními nástroji, smíšená se skandinávskou lidovou tvorbou, podpořená navíc Gaahlovým vokálem, patří ke spirituálním zážitkům, které byste neměli opomenout.
Fantastickým pomyslným vrcholem bylo vystoupení Perturbatora. Za pseudonymem se skrývá mladý francouzský hudebník James Kent. Kdysi zarytý blackamalista pověsil svého času kytaru na hřebík, aby se chopil syntetyzátorů, a dal tak vzniknout temnotou opředenému electropunku s příměsí tanečních beatů. Jeho vystoupení bylo úžasným zážitkem nejen po hudební stránce, ale i po té vizuální – a to nejen pódiové. Uklidňující tečku za celým čtyřdenním festivalem pak udělali britští doomoví Esoteric.
V absinthovém oparu sejdeme se zase za rok na baru
Co říci závěrem? Festival Brutal Assault lze vystihnout jedním slovem – jedinečný. Ať už jde o jeho zasazení do unikátní historické pevnosti, nebo multižánrový rozsah, zakládající si na absenci typických hlavních headlinerů, který nabízí většina ostatních festivalů podobného ražení. Z pestré nabídky více než sto kapel si přijdou na své zkrátka všichni fanoušci veškerých představitelných žánrů a subžánrů, jež dělají z metalu tak unikátní hudební styl, který neustále rozšiřuje své hranice a zkoumá a objevuje stále nová a nová zakoutí. Je jedinečný svou atmosférou, fanoušky a díky zvláštnímu pocitu smutku, když jej opouštíte, a nostalgickou radostí, když další rok opět přijíždíte a vidíte známá místa.
Není to jen kus plochy někde na louce, je to celé město, které vždy jednou za rok v létě ožije, otevře své brány a přivítá v nich tisíce lidí z celého světa. Z původně komorní akce pro pár tisíc příznivců se stal jedním z předních festivalů v Evropě. A navíc: kde jinde uvidíte metalové máničky, jak se pohupují v rytmu zlomených beatů? Tak zase za rok.
