Kdo by takovou nezažil, neprotrpěl, neproklínal, a zároveň za ni neděkoval osudu? Láska se totiž bez přívlastků neobejde. Stal by se z ní jen vyprázdněný pocit, zbavený onoho tetelivého opojení, jež vyvolává třeskuté chemické reakce, vedoucí ke skládání veršů, skoku z mostu nebo kýženému orgasmu, který je ostatně ve všech případech ve hře od samého počátku. Teoreticky může k jejímu uspokojivému naplnění stačit jediná žena za život. Prakticky při tomto úsporném modelu riskujete, že vám po pětadvaceti letech zahne s účetním a vy dostanete kopačky společně s krizí středního věku jako slušňák Cal. Jediné místo, kde se to dá jakžtakž ustát, je půda romantické komedie. Třeba jako je tato…
Pověst romantické filmové komedie nestojí ovšem v poslední době za zvadlou růži z krematoria. Příběhy o tom, jak se dva hledali, až se (po necelých dvou hodinách) konečně našli, jsou stále pitomější, jejich pointy předvídatelnější, gagy laxativnější a dialogy jakoby ve spěchu načmárané tesařskou tužkou na zmuchlaný sáček od svačiny. Točí se, protože je to pořád žádané zboží, na které se chodí, byť se někdy jen těžko můžete ubránit dojmu, že se jedná o triviální masáž slzných žláz pro sentimentální blbky (jež dojme i rezavá trouba od kamen) a mužské měkkýše s nevyhraněnou sexuální orientací.
O to více potěší, když se žánr alespoň v náznaku vrátí ke svým kořenům a způsobí, že se budete v kině nejen smát, ale hlavně vám při tom bude dobře – a také (možná dokonce především), že se budete ještě nějaký čas spontánně usmívat i poté, až z multiplexu znovu vyběhnete do reálného, nezřídka zachmuřeného života. Staré dobré zlaté časy romantické komediální klasiky George Cukora, Hovarda Hawkse či Billyho Wildera se už zřejmě nikdy nevrátí, ale Bláznivá, zatracená láska dokazuje, že i na počátku racionálního druhého tisíciletí nás může romantická komedie iracionálně bavit a mile oslovovat.
Chvíle, kdy jsme přestali být my, je intelektuálně zamlžené vyjádření, jež se snaží dodat jisté noblesnosti prasácké (leč nijak raritní) situaci, kdy se žena nechá obskočit kolegou z práce a po čtvrt století manželství požádá o rozvod. Docela blbý začátek romantické komedie, nemyslíte? Však také, když to nic netušícímu Calovi Weaverovi vyklopila, vyskočil za jízdy z auta. Naštěstí se mu nic nestalo, a nebylo tudíž třeba měnit žánr.
Tenhle docela sympatický chlapík ve špatně padnoucím obleku dělal celý život věci správně. Zamiloval se do spolužačky ze střední školy, oženil se, měl děti, pořídil slušný dům – a teď si může nad vstupní dveře pověsit parohy. Není divu, že se pak začal potácet po místních barech, nalévat brusinkovou vodkou a blábolivě vykládat, co mu život, personifikovaný milovanou poběhlicí Emily, provedl za sviňárnu.
Až si ho jednoho dne všiml „americký gigolo“ Jacob Palmer, který pochopil, že tahle čtyřicetiletá troska potřebuje buď pomoc, nebo eutanazii. A protože nejsme v žánru makabrózního thrilleru, ale romantického laškování, rozhodl se pro prvé. Pomůže najít Calovi ztracenou mužnost (což je zpočátku pořádná fuška), naučí ho svoji zaručenou balicí techniku a učiní z něj elegantního proutníka, jehož bejvalka bude proklínat den, kdy ho opusila.
Navzdory úspěšným lekcím zůstává ale základní vztah těchto dvou k ženským klínům výrazně bipolární, což ostatně potvrzuje krátký dialog z Calovy vstupní anamnézy. „Kolik žen jsi měl?“ ptá se věcně Jakob, aby věděl, do čeho s ním jde. „Jednu,“ přiznává bezelstný Cal. „Já nemyslel najednou,“ upřesňuje nadsamec Jacob, kterého vůbec nenapadlo, že by s tímhle prvočíslem někdo mohl prožít celý sexuálně produktivní život a nebyl z toho na budku.
Ale nakonec i on uvízne v kolotoči nezadržitelně explodujících vztahů, kdy Cal přechodně obcuje s učitelkou svého třináctiletého syna Robbieho, jenž neúnavně jede po sedmnáctileté (a mládeži v tomto věku tudíž nepřístupné) Jessice, která chodí hlídat jeho mladší ségru a je celá pryč z jeho táty Cala (pro kterého se dokonce nafotila nahá), zatímco její starší sestra, právnička Hannah, původně chtěla jen z trucu přefiknout sexy playboye z baru Jacoba, ale zažehla v něm dosud nepoznaný cit, jenž učinil z vilného predátora zamilované jehňátko.
Ukoučovat tuhle široce rozprostřenou a neustále se vyvíjející plejádu propletených a výbušných vztahů předpokládá solidní scenáristický „itinerář“, citlivou režijní ruku a vstřícný herecký tým, který svým postavám bude rozumět a zvládne i jejich mezigenerační přesahy. Kupodivu to vyšlo a tahle, v romantických komediích z poslední doby zas ne až tak obvyklá konstelace opravdu nastala.
Rozchod není rakovina. Podle tohoto drastického hesla, jež dává i těm, kteří se zrovna s někým rozešli, naději, točí sehraný režisérský tandem Ficarro–Requa (I Love You Phillip Morris) romantickou komedii s dramatickými akcenty o tom, že být „single“ vlastně znamená vzdát boj o spřízněnou duši – aneb když potkáš tu pravou, nesmíš to nikdy vzdát!
Obavy z didaktického poučování o dávno profláklých pravdách jsou sice na místě a také se, jak už to v romantických komediích bývá, ve finále do jisté míry naplňují (závěrečný školní proslov otce a syna), nicméně navzdory tomu, že se tahle Láska odehrává zčásti v předvídatelném režimu a neštítí se žádného klišé, můžete z ní mít pocit autentického příběhu, jaký se běžně stává ve vaší ulici, vašem okolí či nedejbože vám samotným. To umocňuje i fakt, že se tu brutálně netlačí na romantickou ani komediální pilu a díky citlivé a inteligentní režii věci plynou svým přirozeným řečištěm, pravda byť někdy až příliš zvolna (což, zdá se, není nedopatření, ale záměr).
Sympatický herecký tým, který má co hrát a o čem vést slušně napsané dialogy, je dobře sestavený a dokonale vyladěný (i když vám třináctiletý „filozof“ Johan Bobo může jít občas na nervy). Jakkoli v něm klíčový part připadl Stevu Carellovi (který dělá, co umí, a není toho tentokrát málo), dominantní postavou, na kterou se budete vždycky těšit, je v krátké době znovu, byť ve zcela jiné poloze excelující, nově se rodící hollywoodský sex symbol Ryan Gosling (jehož nechala zajímavá Emmy Stoneová k potěše dámského publika vysvléct alespoň do půl těla). Jako osamělý sólista dokázal táhnout nekompromisní Drive, nyní je elegantní a nepřehlédnutelnou figurou, disciplinovaně pracující pro tým v romantické komedii. Zatím se zdá, že je připraven zvládnout jakoukoli výzvu, kterou mu jeho profese nabídne - určitě o něm ještě hodně uslyšíme.
Romantické komedie bývají zpravidla útěkem za iluzí a od skutečného života. Bláznivá, zatracená láska je ale skutečnému životu mnohdy zatraceně blízko. Možná proto, že happy end je tu spíše naznačený nežli naplno vypálený, že je na komedii poněkud atypicky malinko dramatická a trošku smutná, a také proto, že nám (občas zapomětlivým) připomíná, že o spřízněnou duši se musí bojovat, protože ta, na rozdíl od vstřícných slečen, co jsou k mání, bývá opravdu jen jedna.
CRAZY, STUPID LOVE. USA 2011, 118 min., české titulky. Režie: Glenn Ficarra, John Requa. Scénář: Dan Fogelman. Kamera: Andrew Dunn. Hudba: Christophe Beck, Nick Urata. Hrají: Steve Carell (Cal), Ryan Gosling (Jacob), Julianne Mooreová (Emily), Emma Stoneová (Hannah), Analeigh Tiptonová (Jessica), Johan Bobo (Robbie), Marisa Tomeiová (Kate). V kinech od 15. 9. 2011.
