Kytarista Luboš Andršt se společně se skupinou Energit na novém albu Time's Arrow ohlédl do minulosti, pohled je to však poučený. Deska v sobě spojuje autentičnost zvuku 70. let se současností.
Recenze: Andršt nabitý Energitem cestuje plynule časem
Jistě i díky tomu, že se Andršt (*1948) celou svou tvorbou vzpírá nějakému jednoznačnému zařazení, stylovému i historickému. Na albu tak slyšíme jak jasně hardrockovou polohu, tak zadumaně laděné kousky, možná inspirované Johnem McLaughlinem, a někde pod tím vším se stále valí bluesový proud plný emocí.
Nahrávkám dodávají na plnosti zvuku hammondky, přičemž použití varhan, tak spjatých s 60. a 70. lety, sice hudebně asociuje onu dobu, nepůsobí však – jistě i díky hře Jana Holečka, který i zpívá – nijak archiválně. A to samé platí pro Andrštovo kytarové sólo, také zde slyšíme typické figury šedesátek a sedmdesátek, zároveň poučenost vším, co od té doby hrál.
Ona časová rozkročenost a zároveň provázanost má logiku. Jak říká Luboš Andršt v rozhovoru v bookletu, deska má být poctou basistovi Vladimíru Padrůňkovi (1952–1991) a zároveň albem, jež nemohlo být natočeno tehdy, vzniká proto až nyní. I díky tomu pochází hned čtyři ze šesti skladeb ze 70. let, jak již ale bylo naznačeno, nejedná se v žádném případě o pouhé natočení starých vykopávek. Naopak, nahrávky fungují i dnes.
Spodní proudy
Od začátku zaujme razantní nástup skladby Blue Dance, jež i stylizací meziher hammondek potvrzuje výše řečené, zároveň poskytuje dost prostoru Holečkově projevu, příjemně drsnému a plnému emocí. Následující Loneliness se blíží blues, přitom – a to je velice zajímavé – linkou zpěvu i doprovodu a také Andrštovým sólem mě stále nějak upomíná (těžko říct, zdali to byl úmysl) na pinkfloydovské album Dark Side of the Moon, jež cítím někde vespod. Což nemusí být ke škodě…
Téměř desetiminutová Freedom pochází též z dávných dob, pamětníci si možná připomenou tehdejšího zpěváka a varhaníka Ivana Khunta a jeho toužebná volání po svobodě. V dlouhém blues se mohou předvést Andršt i Holeček, zároveň je dobré na tomto místě pochválit solidní rytmiku basisty Vladimíra Kulhánka a bubeníka Jiřího Zelenky.
Titulní instrumentálka, skladba Time's Arrow, stojí především na kytaře a až jazzových varhanách. V závěrečné, komorně pojaté Moth úvodní dlouhá rozjímavá pasáž pouze akustické kytary přechází v dramaticky vygradované, již plně elektrifikované a celokapelové finále a po opětovném zklidnění jen potvrzuje, co už bylo řečeno – album Time's Arrow je deskou zasluhující naši pozornost.
Luboš Andršt & Energit : Time's Arrow, vydal Supraphon, 2017.