Co láká spisovatele vydat se po sedmdesáti letech do Osvětimi? Do koncentračního tábora, pravda, se v současnosti pořádají exkurze. Ta literární z pera britského spisovatele Martina Amise (* 1949) pod názvem Zóna zájmu hořkne na jazyku, vzpírá se pochopení, zavátá časem a lidským neštěstím, přesto je zvláštním způsobem aktuální.
Klíčem k románu Zóna zájmu - trochu zbytečný anglicismus, proč se kniha nejmenuje prostě Zájmová zóna? - je autorův doslov. Knihy ale nečteme s doslovem v úvodu, pročež 320 stran, jimiž si klestíme čtenářskou cestu, je prostě, proč to nenapsat, od počátku dosti strašidelných. Pohledem tří literárních postav, inspirovaných z části skutečnými osudy, je pohled do zákulisí scenérie jednoho divadla moci, s veškerou bídou, zoufalstvím, ponižováním - a všudypřítomnou smrtí.
Těmi postavami jsou velitel vyhlazovacího tábora Knut, výzkumný důstojník Thomsen a velitel sonderkommanda Szmul. Tito tři vyprávějí příběhy protkané hrůzou, ale i četnými anekdotami z každodenního života nejstrašlivější nacistické továrny na smrt.
Na scéně divadla smrti
Amis, proslulý neotřelými reflexemi a literárními postupy, zůstává na hraně snesitelnosti (i s několika přešlapy), aniž by dokázal formulovat to podstatné. Jako kdyby mu chyběl dech, při každém nástupu se dusil, rozbíjí příběhy na padrť, prokládaje surovinu germanismy a řečí čísel. Místy sklouzává do čirého narcistního formalismu…
Nejde ale nakonec ani o sentiment, ani o logiku, ale o elementární vhled. Jako kdyby mu v tom bránila ta morální pyramida knih, jež o životě v Osvětimi sepsali jeho předchůdci a velcí autoři (za všechny Primo Levi), ale i deníky služebníků, neboť kati zpravidla své deníky silně zabarvovali ideologickými bláboly a nicotnostmi. Přesto nelze Amisovi upřít erudici a zaujetí.
Styl, v zásadě radikální - někde mezi parodií, ironií a groteskou, jež tu převládá zejména v dialozích, ale i v situační komice -, má svou strojovou sugestivnost, na níž si ale musíte chvíli zvykat. Těžkost, s jakou se autor brodí bahnem tohoto divadla smrti, se láme někde tam, kdy na scénu konečně vstupuje láska.
Love story v továrně konečného řešení
Ne, není to kýč. Tam, kde je Amis na štíru v historických detailech (vydání Pauluse o sedmnáct měsíců dříve Sovětům i sám přiznává), dosahuje nečekané dramatičnosti v nemožnostech lásky. Sošná choť velitele tábora Hannah v sobě projeví touhu, nad níž žasne nejen protekční Bormannův synovec Thomson, ale i čtenář.
Amise jistě lákala divadelní zkratka mezi Shakespearovým Macbethem a Goethovým Faustem. Vrahem má být sluha, jenž se pokusí zabít zničehožnic sám sebe. Tratoliště, v němž se neprojevení potenciální milenci setkají po válce, vyznívá kontrastně, vrací do hry to téma velké německé kultury ostychu a cudnosti, propadlé nepochopitelným běsům.
Spisovatel ale není cudný, nebojí se fušovat do řemesla četným věhlasným historikům. Je to přece jenom román. Takže některá jména sedí, jiná nikoliv. Osobně mne mrzí, že se autor tak okrajově věnoval lesbické dozorkyni Ilse Greseové, přezdívané Krásná bestie, jež byla Brity popravena ve věku dvaceti dvou let.
Ačkoliv Amis naznačuje, jaké motivy mohly vést Hitlera, odpovědi na kardinální otázku nalézt nedokázal. Co ve skutečnosti vedlo nacisty k tak fanatické nenávisti k Židům? Uchyluje se za pomoci Leviho k jízlivé nesrozumitelnosti. Je to škoda, zůstává tím - byť inspirativní a sugestivní - bohužel na úrovni zájmové groteskní exkurze.
Martin Amis: Zóna zájmu (The Zone of Interest). Přeložila Kateřina Klabanová. Vydalo nakladatelství Plus, Praha 2016.
