Nový dokumentární film Pongo Calling zachycuje život romského emigranta z Česka, který přesídlil do Británie a živil se jako řidič kamionů. Poté, co prezident Miloš Zeman naznačil, že Romové nepracují, začal se Štefan Pongo angažovat jako aktivista, aby dokázal, že většina Romů nejen pracuje a chce pracovat, ale aby také Romové práci měli. Dokument se představí na festivalu v Jihlavě, jeho protagonista zemřel krátce před dokončením filmu. Režisér Tomáš Kratochvíl byl hostem Událostí, komentářů.
Rasismus se v Česku za deset let nezměnil, říká režisér nového dokumentu Pongo Calling
Události, komentáře: Tomáš Kratochvíl o filmu Pongo Calling (zdroj: ČT24)
Kratochvíl popisuje Štefana Ponga jako jednoho z nejvýznamnějších romských vloggerů, který pravidelně zveřejňoval na internetu svá videa. „Vysílal živá videa, ve kterých komentoval politické dění, organizoval demonstrace, humanitární pomoc a podobně,“ popisuje režisér.
Jeho film se nevěnuje pouze osobnosti romského aktivisty, ale celé jeho rodině a zaměřuje se i na děti, které vyrůstaly ve Velké Británii. „Zachycuje jejich situaci jako Angličanů s českými kořeny, s tím, že pořád jsou to Romové,“ říká. Štefan Pongo měl podle něj výrazné organizační schopnosti, které rozvinul během studia na vojenské škole. „Patřil mezi romskou elitu,“ tvrdí.
Film se podle režiséra od prvotního záměru během natáčení výrazně posunul. „První obhlídky jsem dělal v roce 2017 a myslel jsem, že tam velkou roli bude hrát brexit. Hledal jsem postavy, které nebudou mít zařízené občanství a budou se vracet do Česka a zažívat nějaký šok z toho, že u nás vůči romské menšině panuje jiný přístup než ve Velké Británii,“ popisuje.
To se ale nakonec nestalo. Ukázalo se, že Romové ve Velké Británii nemají vůbec problém si zařídit povolení k pobytu a občanství, protože mají práci a žijí běžný život. „Takže jsem sledoval Štefanovu rodinu v každodenním životě a zachytil to, jak se stal aktivistou,“ říká režisér.
Pongo se prý nechtěl zviditelnit
„Číhal jsem, a když jsem viděl, že se něco děje, zapnul jsem kameru. To je rozdíl oproti mým předchozím filmům. Měl jsem obrovské štěstí, že ta rodina je neuvěřitelně vtipná a dynamická a ty scény přinášely pointy, takže je to podle mě zábavný film,“ popisuje Kratochvíl svou metodu.
Štefan Pongo se podle něj nechtěl zviditelnit. To, že je na Romy v České republice nahlíženo jako na lidi, kteří nechtějí pracovat, se ale podle režiséra od doby, kdy se tímto tématem začal romský aktivista zabývat, příliš nezměnilo.
„To je prostě obraz střední Evropy a České republiky. Deset let už o tomhle tématu točím a jsem docela frustrovaný, jak se věci nemění a jak je rasismus na individuální i na systémové úrovni stále tady,“ tvrdí režisér.
Ukázalo se to podle něj, když letos do Česka přišly romské uprchlice z Ukrajiny. „Byly šmahem označené za podvodnice a nedostalo se jim ve velké většině pomoci, musely odjet pryč a ještě byly uráženy a musely snášet katastrofální podmínky, z toho mi bylo hodně smutno,“ uzavírá Kratochvíl.