Nakolik bývalé Rakousko-Uhersko zůstává přítomné v jednadvacátém století? Odpovědi hledá mezinárodní výstava mladých umělců z Česka, Rakouska a Maďarska pod názvem Volkshymne, která právě probíhá v pražském Experimentálním prostoru NoD.
Expozice se zaobírá identitou a dědictvím rakousko-uherské monarchie. Kurátoři Klára Burianová a Ján Gajdušek představují umělce, kteří vycházejí z prostředí uměleckých škol v Česku, Rakousku a Maďarsku. Vracejí se ke společné historii zemí, které po dlouhou dobu setrvávaly ve vzájemném svazku. Kulturní vlivy jsou podle umělců stále patrné.
Bratrství národů pod císařskou korunou
„Praha, Vídeň a Budapešť byly až do roku 1918 součástí jedné říše. Kulturní výměna mezi těmito městy fungovala zcela přirozeně a umělci v těchto bodech, kde docházelo ke kulminaci společenského vyžití, mohli čerpat nové přístupy,“ uvažují kurátoři expozice.
Zastoupení umělci reflektují zakořeněné předsudky o společné minulosti, hledají analogie mezi fungováním monarchie a současných nadnárodních korporací (Sherine Anis), staví na sentimentu k romantickým portrétům císaře (Alžběta Kočvarová), přivlastňují si státní znaky monarchie (Mark Fridvalszki) nebo proměňují oficiální znělku říše (Ondřej Vicena).
Název výstavy Volkshymne odkazuje k Císařské hymně, která byla používána v rakouských zemích v letech 1797 až 1918. Lidová hymna, nebo také Gott Erhalte Franz den Kaiser (Bože zachovej císaře Františka), byla společná pro všechny národy sdružené v habsburské monarchii. Hymna oslavuje velikost a moc císaře a vyzdvihuje bratrství národů spojených pod císařskou korunou. Výstava potrvá do 7. května.
