V Benátkách na filmovém festivalu soutěží o přízeň porotců i Nabarvané ptáče českého režiséra Václava Marhoula. Ten natočil snímek brutální, násilí v něm ale není prvoplánové, vysvětluje v pořadu 90' ČT24. Kameramanu Vladimíru Smutnému trvalo, než se s drsností knižní předlohy smířil, historik Maciej Ruczaj ale upozorňuje, že oproti realitě je kniha značně teatrální.
Ptáče emotivní a nadčasové, nikoliv historické. Před diváky předstupuji obnažený, říká režisér Marhoul
90' Nabarvené ptáče (zdroj: ČT24)
„Ten film je černobílý, velmi vážný, psychologické drama, černobílý, trvá dvě hodiny čtyřicet devět minut, mluví se v něm devět minut a není v něm hudba,“ popisuje vlastní snímek Václav Marhoul.
Scénář režisér napsal podle stejnojmenného bestselleru Jerzyho Kosińského z roku 1965. Děj Nabarveného ptáčete se odehrává za druhé světové války a hlavní postavou je devítiletý Žid Joska, jehož rodiče pošlou k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě, aby ho uchránili před nacisty. Chlapec se musí vypořádat nejen s krutostí války, ale především s krutostí lidí.
Právě s brutalitou se tvůrci museli vyrovnat, podle režiséra ale snímek nezobrazuje násilí pro násilí. „Nejbrutálnější scény jsme točili tak, aby se dohrály v hlavě toho kterého diváka, takže si troufnu tvrdit, že jsme nenatočili scény, které by byly na první pohled znechucující,“ míní Marhoul.
„Jde o velmi temnou, velmi smutnou věc, takže byste mohli říct, že film je velmi pravdivý. Náš svět nemíří správným směrem. Neustále zapomínáme, jaké věci bychom neměli opakovat,“ přidává svůj pohled jedna z hereckých hvězd snímku Stellan Skarsgård.
Stovku dní, kdy filmaři točili, kameraman Vladimír Smutný neustále hledal klíč, jak konkrétní scény přenést na filmové plátno. „Když jsem knihu četl poprvé, trvalo mi, než jsem se s ní smířil. Smíření, že jako lidé jsme takoví, pro mě bylo těžké,“ nechal se slyšet.
Kvůli krutosti film v Benátkách neuvidí herec hlavní role Petr Kotlár, byť se ukáže na červeném koberci.
Historik: Násilí v knižní předloze je teatrální
Násilí a brutalita ve válečné východní Evropě byly podle historika Macieje Ruczaje všudypřítomné, knižní předloha Marhoulova filmu ale realitě zcela neodpovídá. „Násilí je poměrně až teatrální, přehnané a doslovné. Pro čtenáře může být mírně neuvěřitelné. Podstatné je, že se zhroutila celá struktura společnosti a státu,“ myslí si Ruczaj.
Kniha v minulosti vyvolala kontroverzi, autor Kosińský ji totiž vydával za vlastní reálný příběh, i když byl ve skutečnosti zcela smyšlený. Ruczaj podotýká, že tento fakt výrazně ovlivnil recepci románu v Polsku. Kosińského kniha by ale podle něj měla být vnímána nadčasově, nikoliv historicky, s čímž souhlasí i režisér Marhoul.
Dramaturg a pamětník druhé světové války Lubor Dohnal už Nabarvené ptáče viděl a filmové zpracování se mu líbí více než kniha polského autora. Ta má v sobě sice pravdivé prvky, ale podle Dohnalových slov je až exhibicionistická, na rozdíl od filmu, jenž je nadčasový. „Osvobozuje tu věc, která by se mohla odehrávat kdykoliv v těžké době,“ vysvětluje pamětník.
Svůj nejnovější film Václav Marhoul natočil především sám pro sebe. „Potřebuji látku natočit tak, jak ji cítím, a takto obnažený předstupuji před lidi. Ve chvíli, kdy se ztotožní s tím, jak jsem to cítil, jsem jenom rád,“ dodává režisér.
Porota hlavní soutěže benátského festivalu se s Marhoulovým filmem může ztotožnit právě v těchto dnech mezi 28. srpnem a 7. zářím, kdy se 76. ročník koná. Se svými novinkami mu konkurují režiséři jako Roman Polanski či Steven Soderbergh. Předsedkyní mezinárodní poroty je argentinská režisérka, scenáristka a producentka Lucrecia Martelová.
Po světové premiéře v Benátkách se Nabarvené ptáče vydá do Toronta, kde jej v září uvede tamní festival v sekci Special Presentations. Od 12. září mohou na film do kin zajít i čeští diváci.