Děj baletního příběhu o lásce je umístěn na hrad Trosky, kam vesnického kováře zavede touha získat bájný poklad. Potkává ale princeznu Hyacintu, kterou unesl černokněžník, a pokusí se ji vysvobodit. „Má si najít ženicha, ale nechce žádného z nápadníků, který je jí nabízen. Zamiluje se do prostého kováře, vznikne opravdová láska,“ doplnila představitelka princezny Hyacinty Johana Březinová. Alternuje ji Nuria Cazorla García.
„I dospělý divák si tam může najít určité symboly, základ, který máme všichni rádi,“ dodává k příběhu choreografka a režisérka Marika Blahoutová.
Pohádkový titul se na českých scénách hrál naposledy v roce 1949, od opakovaného nastudování divadelní soubory nejen v Liberci nejspíš odrazovala přílišná komplikovanost děje, do něhož autor Oskar Nedbal zakomponoval i Kleopatru nebo Labutí jezero.
Nedbal se proslavil operetou Polská krev, ještě před premiérou tohoto kusu složil ale i několik baletů na pohádkové náměty. Princeznu Hyacintu představil publiku v roce 1911 v Národním divadle, plakát k inscenaci tehdy vytvořil Alfons Mucha.
Nedbalova hudba nestačila
Pro aktuální uvedení bylo třeba původní balet upravit. „V roce 1911 to byla baletní pantomima, férie se spletitým dějem. My jsme ho trošku vyčistili, ale nechali jsme původní postavy,“ upřesnila dramaturgyně Kateřina Hanáčková.
Z Nedbalova baletu se dochovala jen půlhodinová nahrávka. Hudbu v představení proto doplňují skladby současného komponisty Zbyňka Matějů. Podle Mariky Blahoutové vznikl soudržný celek.
„Je propojením melodické hudby Oskara Nedbala, protože jeho melodie jsou krásně naplněné emocemi a různými vztahovými záležitostmi. Naproti tomu je Zdeňkova hudba, která mi dává svobodu pohybu, která je dynamická, má v sobě úplně jinou emoci, až filmovou.“
Premiéra Princezny Hyacinty je v Liberci plánována na 31. března. V roli kováře se střídají Máté Brünn a Michal Kováč, černokněžníka tančí Jaroslav Kolář či Richard Svoboda.
